Rozdíl je jasně vidět (bezpatkový font v příkladu je Calibri, patkový je Merriweather). Bezpatkové písmo je jednodušší, elegantnější a lépe se čte, patkové písmo je formálnější, techničtější a působí staromódněji.
Příklady patkových a bezpatkových fontů
Patková písma (někdy označená slovem serif): Times New Roman, Courier New, Century Old Style, Garamond, Georgia, Lucida, Modern, Souvenir, Merriweather, Bree Serif.
Bezpatková písma (někdy označená slovy sans serif): Arial, Calibri, Helvetica, Tahoma, Impact, Ubuntu, Comic Sans.
Proporcionální vs. neproporcionální písmo
Další důležité členění, se kterým se můžeme setkat, je na písmo neproporcionální, jehož všechny znaky zabírají stejnou šířku, proporcionální písmo má znaky různě široké (například písmeno “i” ve srovnání s písmenem “m”). Je dobré vědět, že v dnešní době se neproporcionální písmo běžně už nepoužívá, většina fontů je proporcionálních. Když ano, tak jen pro technická data, výstupy ze statistických programů, apod. Jako příklad neproporcionálního písma můžeme uvést Courier New nebo Lucida Console.
Volba typu fontu pro jednotlivé části dokumentu
Pro potisk pracovních dokumentů se používá nejčastěji Calibri a Arial, protože se dobře čtou na monitoru i na papíře.
- Pro základní text je nutný font, který se dobře čte. Ideální je přehledné, proporcionální patkové písmo. To nejméně unavuje oko čtenáře. Příkladem může být Times New Roman.
- Pro název dokumentu a nadpisy kapitol a podkapitol se hodí spíše bezpatkové písmo, většinou zvýrazněné ztučněním.
- U objektů, jako jsou obrázky, grafy, apod., můžeme použít bezpatkové proporcionální písmo, jako je například Arial.
- Na propagační materiály, vizitky, pozvánky a jiné letáky můžeme zvolit patkové písmo, protože působí oficiálně, některé fonty až slavnostně. Lze ho případně zkombinovat s bezpatkovým písmem.
V případě krátkých, nejčastěji informačních textů, se význam přikládá vizuální stránce, takže se výše uvedená pravidla mohou opustit. U volby fontu hraje tedy i formát papíru a jeho rozměr. Pokud chcete dojem ještě podtrhnout, zajímejte se i o volbu správného druhu papíru.
Úspora inkoustu a toneru
Pokud vám jde víc o ušetření peněženky než ušetření očí čtenáře, můžete zvolit jinou taktiku. Volba fontu má totiž nemalý vliv na množství toneru. Univerzita v Green Bay ve Wisconsinu před lety vydala prohlášení, že ušetřila až 30 % nákladů na tisk dokumentů jen tím, že změnila font Arial na font Century Gothic.
Není však třeba používat gotický font, abyste ušetřili. Kromě Century Gothic jsou nejúspornější fonty Times New Roman, Verdana, Garamond a také Calibri, který společnost Microsoft dlouho vyvíjela a “kalibrovala” tak, aby snížila náklady na tisk dokumentů a zároveň vytvořila písmo, které se dobře čte na papíře i na obrazovce. Na dalších příčkách se umístily fonty Arial a Sans Serif.
Je jasné, že jakékoliv robustnější a tučnější písmo spotřebuje víc náplně. Nejen proto existují fonty s označením “light” nebo “tenké”, které pomáhají šetřit spotřebu. Anebo stačí prostě vybírat očima a vyhýbat se ozdobnému a tučnému písmu.
Tip: Pokud vás téma úspor zajímá, přečtěte si i článek Jak snížit náklady na tisk.
Správné formátování
Mnoho z nás formátování příliš neřeší a spoléhá se na výchozí formátování nastavené v textovém editoru. Dobře pojaté formátování ale významně zlepšuje orientaci v textu i čitelnost, text je díky němu jasně strukturovaný a na první pohled přehledný.
Dokument, který má správné řádkování a odsazení, používá různé velikosti písem, pečlivě vybrané fonty pro nadpisy a má jasně oddělené odstavce, se ihned velice dobře čte. V opačném případě dokument působí rušivě a lidský mozek se tím hned začne zabývat, takže to odvádí pozornost od obsahu textu. Totéž platí i při užití špatného fontu.
Správným formátováním si také automaticky nastavíte řadu procesů, které by vám jinak ruční úpravou vzaly hodiny času.
Velikost písma
Výchozí velikost písma bývá častěji 11 pt. Pro většinu lidí je toto písmo dobře čitelné na monitoru i na papíře, takže ho není třeba měnit, když chcete tisknout.
Pokud se chcete řídit definicí normou ČSN 01 6910 (Úprava dokumentů zpracovaných textovými procesory), a tedy definicí normostrany, měla by být velikost základního písma 12 pt.
Pro nadpisy se logicky hodí větší velikosti, menší je vhodná u objektů, jako jsou tabulky, grafy a obrázky a poznámky pod čarou. Pro všechno zmíněné platí pravidlo volit o 1-2 pt menší písmo, než jaké je použité u základního textu. Ideální velikost je většinou 9 pt.
Na jednotlivé nadpisy se pak hodí velikosti, které používá Word jako výchozí - to znamená 26 pt pro název dokumentu a 15 pt pro jeho podnadpis, 20 pt pro 1. nadpis, 16 pt pro 2. nadpis a 14 pt pro 3. nadpis (čtyři a více úrovní nadpisů se používá jen v opodstatněném případě). To ale neznamená, že se toho musíte striktně držet. Vždy nejvíce záleží na konkrétním fontu/fontech.
Řádkování
Řádkování je celkem jednoduché, protože většině dokumentů vyhovuje hodnota 1,5, která je adekvátní i podle normy ČSN 01 6910. Ta určuje počet řádků na normostraně na 30 při řádkování 1,5.
Když se tato hodnota snižuje, zhoršuje se postupně čitelnost. Může to zajít až do extrému, kdy se písmena jednotlivých řádků začnou vzájemně překrývat. Když se toto číslo zvětšuje, vznikají mezi řádky zbytečně velké mezery a spotřebovává nadbytečné množství papíru. Hodnotu 1,5 není třeba měnit, snad jen, pokud si to zadavatel přeje jinak.
Zarovnávání
Nejběžněji se používá zarovnání k levému okraji (tzv. do praporku). Takto můžeme klidně zarovnat všechny nadpisy, základní text, odrážky, popisky objektů, poznámky pod čarou atd.
Ve sloupcích se samozřejmě používá zarovnání do bloku, ale musíme si dát pozor, na mezery mezi slovy i mezi jednotlivými znaky ve slovech byly rovnoměrné. Mezery mezi slovy by neměly klesnout pod polovinu šířky standardní mezery a neměly by přesáhnout její dvojnásobek. Toto vše zle ale nastavit ve formátování písma.
Zarovnání do středu lze užít pro zvýraznění klíčových myšlenek, které stojí odděleně od těla základního textu.
Zvýraznění odstavce
Dřív bylo standardem každý odstavec začínat odsazením od pravého okraje pomocí tabulátoru. Dnes už je to sice na ústupu, ale použít to můžete. Text působí seriózněji.
Číslování stránek
Číslování může být umístěno buď v záhlaví, nebo v zápatí stránky. Sází se stejným, nebo o 1 pt menším písmem, jako základní text. Začíná až po úvodu, tzn. od obsahu práce, a pokračuje až do poslední strany. Asi nemusíme dodávat, že pro číslování se používají arabské číslice.
Jak vypadá normostrana
Pro úplnost uvádíme správnou grafickou úpravu normostrany:
● Velikost základního písma: 12 pt (nadpisy mohou být větší, poznámky a popisky menší)
● Písmo musí být neproporcionální
● Řádkování: 1,5
● Zarovnání textu do bloku
● Horní a dolní okraj: 2,5 cm
● Okraje na stranách: 3 cm
● Odstavce členěné odsazením prvního řádku, nebo mezerou mezi odstavci
Formátování dokumentu je jeden z nutných kroků při přípravě na tisk, ale ne jediný. Přečtěte si našeho průvodce předtiskovou přípravou.
Estetická pravidla pro volbu fontu
Písmo má estetickou i emotivní stránku a každý font musí z tohoto pohledu plnit svůj účel. Špatně použitý font může kompletně zničit věrohodnost textu (představte si zprávu o zahraniční politice psanou v Comic Sans), zatímco správně použitý font důvěryhodnost zvyšuje - musí však “ladit s energií textu”.
Font textu o vojenských zbraních by tedy měl působit “armádně”: mít strohý řád a ráz, zatímco font propagující služby wellness by měl působit uvolněně a mít elegantní zaoblené linie. Správně vybraný font podporuje sdělení textu.
Reprezentativní písmo může být někdy ozdobné, ale je zároveň nutné udržet hranici formality. V případě, že si nejste jistí, se držte raději formálního písma. Příliš ozdobné a atraktivní písmo odvádí pozornost čtenáře od obsahu a působí neseriózně.