Vytisknout plakát, fotografii, prezentační materiály nebo vizitku může být někdy složitější, než se na první pohled zdá. Pokud jste zvyklí tisknout pouze běžné dokumenty, mohlo by vás zajímat, co je potřeba si ohlídat při tisku složitějších typů tiskovin. Bez správné přípravy na tisk totiž může výsledek vyjít jinak, než jak jste si představovali.
Zdroj: Pexels.com
Zatímco monitory skládají výsledný obraz z červené, zelené a modré (red, green, blue - RGB), tiskárna barvy skládá z barev modrozelená, purpurová, žlutá a černá (cyan, magenta, yellow, key - CMYK).
Více o barevných prostorech se dozvíte v článku barvy RGB, CMYK a Pantone.
RGB se běžně používá při úpravě fotek na webové stránky, při tisku vás zajímá CMYK. Každý dobrý grafický editor umožňuje přepnout z jednoho profilu na druhý, aby uživatel mohl vidět, jak bude výsledek vypadat po výtisku, a rovnou v tomto profilu pracovat.
Problém nastává, pokud dodáte k tisku data v RGB. Při přepnutí z jednoho barevného profilu do druhého může totiž dojít ke změně některých odstínů. Výtisk z tiskárny pak bude vypadat jinak, než jak jste ho viděli na obrazovce.
Veškeré obrázky k tisku (ať už tisknete fotografii, PDF nebo jakýkoliv jiný dokument obsahující obrázky) by měly být převedeny do profilu CMYK. Nejlepšími formáty souborů pro CMYK jsou pak .pdf, .ai a .eps.
Kromě nesprávně zvoleného profilu může zkreslení způsobovat i samotný monitor. Určitě se vám někdy stalo, že jste něco vytiskli a pak se divili, že dotyčná fotka byla například bledší nebo tmavší, než jak vypadala na monitoru. Levný monitor nemusí věrně zobrazovat barvy (více o výběru monitoru).
Profesionální grafici proto využívají tzv. kalibrované monitory (příkladem mohou být monitory HP DreamColor), které se vyznačují právě věrným vyobrazením barev, takže na obrazovce vidíte to, co skutečně vyjde z tiskárny.
Do předtiskové přípravy můžeme tedy s trochou nadsázky zahrnout i kvalitní monitor. Pokud se však tiskem nechcete živit, může stačit poprosit nějakého vašeho známého, který je grafik. Případně musíte počítat s tím, že barvy budou po vytištění vypadat trochu jinak. Na tento posun v barevnosti trpí hlavně jasné jednobarevné plochy.
Měřítko udává poměr velikosti mezi obrázkem na obrazovce počítače a při tisku. Při poměru 1:1 se velikost zachová, takže například obrázek, který měří 210 x 297 mm (což jsou rozměry formátu A4) bude mít tuto velikost i po vytisknutí.
Důležitý parametr, který je s měřítkem propojený, je rozlišení DPI. DPI znamená počet bodů na palec neboli hustota bodů na ploše papíru. Čím vyšší DPI, tím ostřejší tisk je.
Často se jako standardní hodnota používá 300 DPI. To znamená, že na řádku o délce 2,54 cm (což je jeden palec) se nachází 300 tiskových bodů. Pro lidské oko s pozorovací vzdáleností nad 20 cm tím vzniká plynulý obraz.
Problém může nastat v případě, že jste si stáhli z Internetu obrázek s malým rozlišením a rozhodnete se, že si ho vytisknete ve větším rozměru. Obrázky stažené z internetu mívají 72 ppi (ppi znamená to stejné jako DPI, jen se nejedná o tiskové body, ale pixely), což je velmi málo.
Aby například obrázek o šířce 1080 px při rozlišení tisku DPI 300 vyšel ostrý, nesměl by být větší než 9,1 cm. Běžné obrázky stažené z internetu proto pro tisk nemusí být ideální. Můžete je zmenšit, ale při zvětšení přestávají být ostré. Rozlišení obrázku přitom nelze zvětšit. Při stahování obrázků pro účely tisku proto dávejte pozor i na to, jaké jsou rozměry a rozlišení obrázku.
V případě tisku fotografií je důležité fotit na fotoaparát s dostatečným rozlišením a velikostí snímače. Čím větší rozlišení fotografie, tím větší formát zvládnete vytisknout. Velikost snímače má zase vliv na šum na fotografii (více o tisku fotografií).
Ujasněte si, jak velký formát chcete vytisknout. Spočítejte si potřebné DPI a rozměry obrázku a podle vybírejte fotografie na Internetu.
U rastrových obrázků může vznikat problém při změně velikosti. Když změníme velikost obrázku například na dvojnásobek, snižujeme tak jeho rozlišení a po vytisknutí budou vidět jednotlivé body, ze kterých se skládá. Při zvětšování obrázků proto používejte funkci Převzorkování. U vektorové grafiky při změně velikosti ke ztrátě kvality nedochází (více o formátech obrázků pro tisk).
Mějte na paměti, že editace obrázků a fotek v grafických editorech může vést ke ztrátě informací obsažených v obrázku, čímž potenciálně snižujete jejich kvalitu. Vliv na to má např. změna formátu obrázku či míra komprese.
Pro tisk fotografií jsou nejvhodnější tzv. termosublimační tiskárny, které jsme popisovali v našem článku o termotiskárnách. Hojně používané jsou pro tyto účely také inkoustové tiskárny a jejich velkokapacitní varianta, tankové tiskárny.
Dejte si pozor také na to, jaký druh papíru si posléze pro tisk volíte. Např. pro tisk fotografií se hodí fotopapír. Do běžného papíru se mohou barvy více vpít, což ovlivní výslednou kvalitu tisku.
V našem testu jsme zjistili, že ačkoliv jsou výtisky z obou druhů náplní na podobné úrovni, v případě originálních tonerů je kvalita barevného podání o něco vyšší.
Pro srovnání si prohlédněte náš test originálních a kompatibilních náplní.
Tisk písma (nebavíme se o klasických dokumentech) může být problematický. Jednotlivá písmena se mohou “rozsypat” - tzn., že vzniknou nerovnosti, text je kostrbatý a rozházený. Aby se tomuto předešlo, je nutné veškeré písmo převést na křivky. Tato úprava se hodí zejména v případě, že používáte neobvyklý font a zašlete soubor k tisku někomu jinému, kdo tento font nemusí mít nainstalovaný (více o volbě správného fontu).
Různé grafické editory pro tuto funkci používají různé (avšak podobné) názvy: “Převést na křivky, Převést na tvary, Vytvořit obrysy, Převést na obrysy".
Když je čára příliš tenká, může se stát, že po vytisknutí nebude vůbec vidět. Těmto čárám se říká vlasové čáry a pokud se toto stane, je nutné je opravit nebo dopředu preventivně zvětšit tak, aby se to stát nemohlo. Některé grafické editory a editory PDF tuto funkci nabízejí (např. Acrobat Pro). Čára by měla mít šířku minimálně 1 mm.
Data, která budete posílat do tiskárny, je nejvhodnější převést na formát PDF, konkrétně na standard PDF/X-1a:2001. Tuto možnost byste měli najít při exportu obrázku z programu (nebo “Uložit jako .PDF”). Tento standard se sám postará o převod barevného profilu tak, aby byl vhodný k tisku. Druhým nejrozšířenějším standardem je PDF/X-4:2010, který udělá to samé, ale dokáže pracovat i s průhledností a vrstvami.
Je ale dobré vědět, že pokud nemáte tisková data v pořádku a chtěli byste např. po zaměstnancích tiskárny či po grafikovi úpravy, PDF je znemožní provést. Na to je třeba dodat tzv. zdrojová data.
Abychom měli představu, kde budou například okraje hotového výtisku, jak velký bude grafický přesah, atd., použijeme tzv. tiskové značky. Zajistíme si tak korektní podobu výtisku. S nimi souvisí různé “tiskařské triky” a pojmy, které si vysvětlíme.
Při tisku se počítá s tím, že by u použité grafiky mohlo dojít k jejímu posunu tak, že u okraje papíru vznikne nepotištěný okraj o šířce např. 1 - 2 mm. Spadávka (někdy “bleed” nebo “mez přesahu”) je slovo určující přesah grafiky přes okraj formátu tak, aby se zaručilo, že grafika bude dosahovat až k okraji papíru (více o bezokrajovém tisku). Spadávka se nastavuje většinou mezi 3 - 5 mm.
Kvůli spadávce je však nutné tisknout na o něco větší formát papíru (např. místo A4 se použije SRA4), který se pak ořízne na A4. Pro vyznačení tohoto budoucího řezu se používají ořezové značky. Díky nim je jasné, kde přesně se budou nacházet okraje papíru v konečné podobě výtisku.
Podrobné informace o rozměrech jednotlivých formátů papírů najdete ve článku Formáty papíru a jejich rozměry.
Kvůli posunu grafiky a ořezu se může stát, že se důležitý grafický prvek bude po vytisknutí nacházet mimo papír, nebo bude chybět jeho část. Vlastně se dostane “ven” mimo formát. Může jít o text, logo nebo část obrázku, které chceme viditelnou na papíře. Proto se všechny tyto nepostradatelné prvky umísťují dovnitř tzv. bezpečné zóny, která se nachází asi 3 - 5 mm od okraje papíru směrem dovnitř.
Bezpečná zóna je tedy něco jako opak spadávky. Spadávka je důležitá proto, aby se grafika neposunula směrem dovnitř a nevznikl bílý okraj na papíře. Bezpečná zóna je důležitá proto, aby se grafika nedostala vně okraj papíru.
Spadávka obsahuje největší plochu, která jde až přes okraj formátu. Ten se následně seřízne na požadovanou velikost. Aby se zajistilo, že některé důležité prvky nezůstanou mimo tento ořez, umísťují se do bezpečné zóny, která je 3 - 5 mm od okraje papíru.
Můžeme mluvit o této posloupnosti:
1. okraj spadávky, 2. okraj papíru, 3. bezpečná zóna.
Pokud vás zajímá, jak zvolit nejvhodnější tiskové řešení pro vaši kancelář, není nic jednoduššího, než se na nás obrátit.
Výběr vhodné operační paměti RAM má výrazný vliv na celkovou rychlost práce na notebooku. Právě operační paměť totiž určuje, kolik aplikací a různých procesů můžete na notebooku současně spustit bez toho, aniž by se váš stroj začal výrazně zpomalovat. Číst celý článek
U multifunkčních tiskáren či skenerů se často můžete setkat se zkratkou ADF. Automatický podavač je užitečnou funkcí, která najde uplatnění zejména ve větších kancelářích, kde se často pracuje s velkým množstvím dokumentů. Číst celý článek
Aktualizace ovladačů je důležitým krokem pro udržení optimálního výkonu a stability operačního systému. Nejnovější verze ovladačů často přináší vylepšení kompatibility a opravy chyb, což může i výrazně zlepšit uživatelskou zkušenost a bezpečnost. Číst celý článek
Pořízením snímku končí jenom první část práce fotografa. Ta druhá část vyžaduje čas strávený u počítače při práci na úpravě fotografií. Pokud často při focení cestujete, nebo preferujete možnost být při úpravě fotek flexibilní, bude pro vás notebook neocenitelným pomocníkem. Číst celý článek
Termín průmyslové špionáže si mnozí spojují jen s velkými firmami s pokročilým výzkumem a vývojem. Pravdou však je, že se tento nelegální a nekalý způsob získávání dat a informací ze strany konkurence může týkat úplně každé společnosti – tedy i těch malých. Číst celý článek
Pokud jste zvyklí přikládat k e-mailu přílohu, určitě se vám někdy stalo, že příloha překročila limit velikosti. V takovém případě můžete přílohu rozdělit do více e-mailů, nahrát do cloudu, nebo soubor či složku tzv. zazipovat. V tomto článku si ukážeme, jak na to. Číst celý článek
