Krátká historie 3D tisku
Za prvního neoficiálního průkopníka 3D tisku je považován japonec Hideo Kodama, který se pokoušel polymerizovat pryskyřici vrstvu po vrstvě UV světlem (z tekuté pryskyřice vytvrdit požadovaný 3D model). Proč neoficiálního? Nepodařilo se mu totiž získat patent, stejně jako třem francouzským vědcům o pár let později.
První patent získal až Američan Charles Hull, který tuto technologii nazval stereolitografie (viz níže), založil společnost 3D Systems Corporation a začal tento typ 3D tiskáren komerčně prodávat. Jen asi o 2 roky později vynalezl Carl Deckard technologii SLS, která místo pryskyřice používá prášek, a přibližně ve stejnou dobu vznikla i známá technologie FDM, která staví 3D objekty pomocí filamentů (o ní se také dočtete). Na trhu ale dlouho dominovala firma 3D Systems s technologií SLA.
Nástup 3D tisku byl pomalý. Jeho provoz byl drahý, složitý a zdlouhavý - vytisknout primitivní objekty trvalo mnohdy celé dny. Tiskárny byly o mnoho větší než dnes a byly postupně miniaturizovány.
V 90. letech existovala celá řada startupů a společností, které se snažily přicházet s různými technologiemi 3D tisku, ale revoluce nastala až v novém tisíciletí. V roce 2009 všechny patenty vydané v 80. letech přešly do veřejné sféry, což odstartovalo velké úsilí o inovace a podpořilo vznik konkurence. Tyto skutečnosti stlačily ceny 3D tiskáren dolů a zvýšily kvalitu a jednoduchost užívání.
Mezitím se veřejnost čím dál více dozvídala o úspěchu 3D tisku, který tak vstupoval do obecného povědomí. Na poli medicíny se jednalo o úspěchy jako zhotovení močového měchýře v roce 1999, který pacientovo tělo neodmítlo, nebo protetické nohy v roce 2008 (od té doby se protézy tiskly běžně). V roce 2011 inženýři z University of South Hampton vytiskli letadlo.
A v roce 2009 se začal prodávat první kit s názvem BfB RapMan 3D, který si člověk mohl koupit domů a sestavit si vlastní 3D tiskárnu. Od té doby se tiskárny přizpůsobily běžnému uživateli, začaly se prodávat zkompletované, za nižší cenu a jednoduše ovladatelné.
Tip: O tom, jak se do 3D tisku pustit, píšeme v článku Začínáme s 3D tiskem. Uvádíme zde první kroky a nezbytné potřeby a programy pro tisk. Samotnému výběru tiskárny jsme věnovali pak samostatný článek Jak vybrat 3D tiskárnu.
Princip 3D tisku
Tak jako při klasickém tisknutí potřebujete mít v počítači předlohu toho, co chcete tisknout (dokument, fotografii atd.), potřebujete i předlohu pro 3D tisk. Tím je třídimenzionální model vytvořený v jednom z programů, jako jsou například Freecad, Fusion 360, AutoQ3D, Blender, SketchUp a jiné. Jakmile je model hotový (lze je však i stahovat z internetu), stačí ho jen vytisknout.
Tip: Pokud vás zajímají tiskové technologie, přečtěte si i články princip laserové tiskárny, princip inkoustové tiskárny a princip LED tiskárny.
FFF/FDM 3D tiskárna
Narozdíl od tzv. substraktivně fungujících obráběcích strojů, které ořezávají a “ukrajují” z polotovarů tak dlouho, dokud nedosáhnou konečného výsledku, funguje 3D tisk přesně opačně, tzn. aditivně.