Když se řekne tisk, pro velký počet lidí to znamená pouze laserovou nebo inkoustovou tiskárnu vedle počítače. Vědí, jak si mají něco vytisknout, a tím pro ně téma tisk končí. Dnes tak rozšířené laserové a inkoustové tiskárny představují pouze jednu jeho část – digitální tisk. Kromě toho ale známe další technologie tisku, na které se v tomto článku podíváme.
Samotný tisk je reprodukcí textu či obrazu na potiskovaný materiál přesně podle dané předlohy. Na základě toho, zda je k tisku použita tisková forma či nikoliv a jak se barva na potiskovaný materiál přenáší, rozlišujeme základní druhy tisku.
Pokud tisk probíhá za pomoci tiskové formy (ať už je to deska, matrice nebo jakákoli jiná tisková forma), jde o tisk konvenční. Naproti tomu digitální druh tisku k potištění materiálu žádnou tiskovou formu nepotřebuje (právě sem pak patří běžné moderní druhy tiskáren – laserová či inkoustová).
Podle způsobu, jakým je během tisku barva přenášena na papír, pak rozlišujeme tisk přímý (tisková forma přichází do přímého kontaktu s potiskovaným materiálem) a tisk nepřímý (barva je při tisku nejdříve přenesena na určitý přenosový prvek – například válec – načež jí tento prvek přenese na potiskovaný materiál). Při nepřímém tisku tak vůbec nedochází ke kontaktu mezi tiskovou formou a potiskovaným materiálem.
Tiskové techniky dále rozlišujeme také právě podle principu, na kterém fungují, a to na tisk z výšky, tisk z hloubky, tisk z plochy, sítotisk a digitální tisk. Až v rámci těchto kategorií se pak dostanete k jednotlivým podkategoriím, které už konečně představují samotné tiskové techniky – například flexotisk (zástupce tisku z výšky), ofsetový tisk (podkategorie tisku z plochy) a tak dále.
Během historie vzniklo a ustálilo se několik různých tiskových technik. Pokud vás spíše než samotné principy tisku zajímá, jak se vyvíjel tisk v průběhu času, přečtěte si náš článek o historii tisku.
Jednotlivá dělení se nijak nevylučují. Rozdělení jednotlivých tiskových technik naopak přirozeně spadá pod všeobecné dělení druhů tisku (například již zmíněný ofsetový tisk spadá do kategorie tisku z plochy, zároveň je ale také konvenčním a nepřímým druhem tisku, protože k tisku využívá formu, která nepřichází do přímého kontaktu s potiskovaným materiálem). A takto by šlo zařadit jakoukoli tiskovou techniku.
Jak za chvíli zjistíte, tiskových technik není zrovna málo. Má to svůj důvod. Každá technika nachází svoje specifické využití. Konkrétní tiskovou techniku, kterou k tisku nakonec použijeme, vybíráme totiž podle několika faktorů – druhu materiálu, který se chystáme potisknout, a dále podle našich požadavků na kvalitu samotného tisku či na jeho finanční náročnost. Každá tisková technika nabízí jiné výhody a nevýhody, a tudíž nachází i jiné uplatnění.
A teď už se pojďme detailně podívat na jednotlivé kategorie a podkategorie tiskových technik a jejich výhody a nevýhody.
Tisk z výšky je charakterizován tím, že tisknoucí místa jsou vyvýšená nad místa netisknoucí. Nejlépe lze tisk z výšky pochopit na principu razítka – tisková forma (razítko) má určitá místa vyvýšená nad jiná místa. Na vyvýšená místa tiskové formy je nanesena barva. Forma tlakem otiskne text či motiv na potiskovaný materiál. Snížená místa se do kontaktu s ním nedostanou a tím je dosaženo reprodukce předlohy. Na tomto principu funguje razítko i tisk z výšky. Tento způsob tisku dělíme dále na jednotlivé techniky – knihtisk a flexotisk.
Princip knihtisku spočívá v tom, že se tisková forma, na jejíž vyvýšená místa byla nanesena barva, obtiskne o potiskovaný materiál. Jde tedy o konvenční přímý tisk. Taková metoda se nejvíce hodí pro jednobarevný tisk.
V některých případech je technika i cenově výhodná (například při jednoduchém tisku textu černou barvou například při tisku na obálky, vizitky a podobné materiály), nicméně její možnosti s postupem nových technologií stále klesají. Knihtisk se dostal v běžném tisku do ústraní zejména kvůli rozvoji ofsetového tisku. Na dnešní dobu je totiž knihtisk dost pomalý.
Určitě ale zcela nevymizí – využití nachází pro specializované účely, jakými jsou například ražba (zatraktivňování tiskovin, místo barev se používá fólie, přes kterou se za tlaku raznice přenáší motiv na papír), nebo sleporažba (reliéfní ražba, která je do papíru vytlačená bez jakékoli fólie, laku či barvy).
Princip flexotisku je podobný, opět dochází ke konvenčnímu přímému tisku. Je ale mnohem propracovanější, než je tomu u knihtisku, a má široké možnosti využití.
Flexotisk je vlastně celá soustava válců. Během tisku pracují navalovací, rastrový, formový a tlakový válec. Celý proces vypadá takto:
Výhodou flexotisku je možnost tisku na různé materiály. Tisknout s ním lze na papír, plast, obaly, fólie. Uplatňuje se při tisku na nestálé materiály s nerovným povrchem. Jde o nejuniverzálnější způsob tisku, který nabízí potisk největšího množství různých materiálů. A to často takových, které jiným způsobem prostě nepotisknete.
Flexotisk má ale také jednu zásadní nevýhodu. Jelikož využívá elastickou tiskovou formu, během tisku může docházet k různým deformacím tištěných motivů.
Flexotisk ale rozhodně není běžnou tiskárnou, nýbrž celým strojem. Flexotiskové stroje bývají nejčastěji uspořádány lineárně, tedy v řadě za sebou, a tisknou z role do role – na začátku je role, která se odvíjí, načež materiál prochází celou soustavou válců a na druhém konci je již potištěný opět navíjen do role.
Tisk z plochy funguje na úplně jiném principu než tisk z výšky. Tisková forma je rovná, nepotřebuje žádná vyvýšená místa, využívá totiž odlišných fyzikálních či chemických vlastností u různých materiálů.
Místa, která tisknou, barvu přichytávají, netisknoucí místa jí zase odpuzují. Tisková forma následně přenáší předlohu na potiskovaný materiál tlakem. Tisk z plochy se dále dělí na ofsetový tisk, litografii a světlotisk.
Ofsetový tisk je jednou z nejpoužívanějších tiskařských technik vůbec. Dále se dělí na suchý a vlhký ofset. Princip ofsetového tisku se pak liší právě podle těchto druhů.
Suchý i vlhký ofset jsou ale nepřímými tiskařskými technikami – tisková forma přenáší motiv nejdříve na válec, který poté obraz přenese na samotný potiskovaný materiál.
Soustavu válců v tomto případě tvoří formový válec s tiskovou formou, přenosný válec, barvící válce, tlakový válec, a v případě vlhkého ofsetu také vlhčící válec.
Suchý ofset funguje úplně stejně, akorát nemá vlhčící válec a má mírně odlišný princip přenosového válce.
Zatímco u vlhkého ofsetu tisknoucí plochy odpuzují vodu a netisknoucí jí zase pohlcují (samotná barva také vodu odpuzuje, proto se uchytí pouze na tisknoucích místech), suchý ofset využívá rozdílné vlastnosti polymeru a silikonu. Tisknoucí místa jsou polymerová (barva k nim přilne), netisknoucí silikonová (barva se na nich neuchytí).
Nevýhodou suchého ofsetu je vznik bílých skvrn po vytištění stovek kopií. Děje se to z důvodu odlupování barvy na hranicích mezi tisknoucími a netisknoucími místy. Tisknout touto technikou se proto vyplatí při nízkých tiskových nákladech.
U vlhkého ofsetu může být mírnou nevýhodou zase fakt, že občas kvůli přítomnosti vody dochází k natažení potiskovaného papíru.
S ofsetem lze také tisknout téměř výlučně jen na papír. Jeho výhody jsou ale rychlost, kvalita, nízké náklady. Z těchto důvodů je dnes při tisku na papír využíván nejčastěji.
Při otázce ofsetový tisk vs digitální tisk se ofset také nenechá zahanbit. Ofset tiskne téměř dokonale do nejmenších detailů, takovou kvalitu digitální tisk nenabídne. Ten je zase lepší při personalizaci tiskovin (v případech, kdy na každý výtisk tisknete něco jiného).
Rozdíl mezi nimi je také v případě tiskových nákladů – pokud tisknete pár kusů, vyplatí se digitální tisk. Čím toho tisknete více, tím je výhodnější ofset. Pokud tisknete obrovské množství nákladu, digitální tisk se absolutně nevyplatí. S ofsetem můžete pohodlně tisknout také velkoplošně až do formátu A0.
Litografie neboli kamenotisk je stará tisková technika, která se dnes již v tisku nepoužívá. Využití ale přesto nachází, a to v grafické umělecké tvorbě. Kamenotisk proto, že tiskovou formou v tomto případě byla kamenná deska. Jedná se o přímý druh tisku, kde forma přichází do přímého kontaktu s potiskovaným materiálem.
Litografie je z historického pohledu důležitá proto, že byla přímým předchůdcem ofsetového tisku. Její princip spočíval v tom, že tisknoucí místa byla pokrytá mastnou tuší, na kterou se snadno zachytávala tisková barva. Následným tlakem se motiv obtiskl na materiál.
Světlotisk jako tiskovou formu využívá skleněnou desku politou speciální želatinovou vrstvou, která je citlivá na světlo. Deska se prosvítí přes motiv, který chceme vytisknout. Na místech, kam se světlo dostane, želatinová vrstva ztvrdne. Tato místa jsou pak místy tisknoucími, jelikož dobře přijímají tiskovou barvu. Tam, kde želatina zůstane měkká a vlhká, se barva neuchytí, proto jde o místa netisknoucí. Následným tlakem se požadovaný motiv obtiskne.
Metoda je velmi pomalá a tisková forma je schopná vytisknout pouze pár výtisků. Lze s ní ale vytvářet velmi jemné odstíny. Své využití proto nachází například při reprodukci uměleckých děl.
Tisk z hloubky je přesným opakem tisku z výšky. Tisknoucí místa jsou zahloubená pod úrovní míst netisknoucích. Celá tisková forma se pokryje barvou, ta je pak z netisknoucích míst stírána. Následným tlakem na potiskovaný materiál se motiv obtiskne. Techniku dále dělíme na hlubotisk a tamponový tisk.
Hlubotiskem se tiskne nejčastěji na papír. Technika funguje na dvou válcích – formovém a tlakovém.
Výhodou hlubotisku je rychlost tisku. Jelikož je ale formový válec formou samotnou, samotná předtisková příprava je velmi finančně náročná (před tiskem se musí zhotovit vždy celý nový formový válec s tiskovou formou). Z tohoto důvodu se tisknout hlubotiskem vyplatí pouze při velmi velkých tiskových nákladech. Zhotovovat formový válec na pár výtisků by nedávalo žádný finanční smysl.
Velkou výhodou je ale to, že hlubotiskem lze tisknout i na nekvalitní papír velmi kvalitně. Pokud se tedy chystáte tisknout velký tiskový náklad na méně kvalitní materiál, hlubotisk je ideálním řešením.
Tamponový tisk je hlubotiskem, který je doplněný speciálními tiskovými tampony. Díky tomu se přímá tiskařská metoda mění v metodu nepřímou (motiv přenáší právě tampony, nikoliv tisková forma).
Tiskařské tampony se dokážou přizpůsobit jakémukoli, i velmi nerovnému povrchu materiálu. Potisknou proto cokoli, s čím si běžné tiskařské metody nemají šanci poradit. Tamponový tisk je proto využíván při tisknutí na různé malé reklamní předměty (například propisky, otvíráky nebo zapalovače), kosmetické obaly, hračky a podobně. Metoda je velmi často využívaná také v průmyslovém tisku (tisk na různé automobilové či elektronické součástky a díly).
Průtlačný tisk či průtisk využívá tiskovou desku, kterou barva proteče skrz. Proteče přitom jen v těch místech, která jsou určena k tisku. Tím je zajištěn přenos tisknutého motivu. Pod tuto technologii spadá pouze jedna metoda, a to sítotisk.
Princip sítotisku spočívá v tom, že se přes síto (tiskovou formu) barva protlačí skrz, načež steče přímo na potiskovaný materiál. Sítotisk tedy nevyužívá tlak tiskové formy na materiál. Netisknoucí místa ale nepropustí barvu skrz. Tisknutý motiv tedy bývá nejprve přenášen na síto a až poté je možné spustit tisk.
Existuje rovinný sítotisk (využívá ploché síto) a rotační sítotisk (síto má oblý tvar, slouží k tisku na předměty válcového tvaru).
Sítotisk stroj dokáže tisknout téměř na jakýkoli materiál – papír, textil, kov či plast. Zejména v případě tisku na textil je sítotisk velmi oblíbený, protože tisknuté motivy jsou trvalé. Sítotisk je využíván také tam, kde je potřebné nanést větší množství tiskové barvy (tedy například při tisku samolepek či plakátů).
Nevýhodou je pak delší zasychání vytištěných motivů a také nízká kvalita detailu. Fotografii si sítotiskem proto rozhodně nevytisknete.
Od konvenčních metod tisku, které vždy využívají nějakou tiskovou formu, přecházíme k digitálnímu tisku, který žádnou formu nepotřebuje. Přenos předlohy tak není zajišťovaný tlakem, o vše se stará počítač a motiv přechází rovnou na papír. Jde o nejmladší tiskovou techniku, která vznikla až v moderní době.
Digitálním tiskem se tedy dostáváme k „našim“ domácím tiskárnám, které známe nejlépe. Ty mohou fungovat na zcela rozdílných principech.
Úplně první digitální tiskárnou byla tiskárna jehličková. Ta je využívaná dodnes i přesto, že je tato metoda již zastaralá, a to zejména k tisku jednoduchých textů v černé barvě (jízdenky, účtenky, stvrzenky a podobně). Jehličkové tiskárny tisknou jednotlivé znaky pomocí miniaturních kovových jehliček, které naberou tvar znaku a úderem přes pásku jej otisknou na papír (více o principu jehličkové tiskárny).
Modernější digitální tiskárny ale fungují na odlišných principech. Inkoustové tiskárny využívají systém vstřikování velmi drobných kapek barvy z tiskových trysek přímo na papír (více o principu inkoustové tiskárny).
Populární laserové tiskárny k přenosu barvy zase využívají elektricky nabíjený a vybíjený obrazový válec. Jedná se o takzvanou elektrografii (více o principu laserové tiskárny).
Digitální tisk je výhodný při nižších nákladech. Velké tiskové náklady se touto metodou zatím netisknou, jelikož by to bylo ekonomicky nevýhodné. Síla digitálního tisku je tedy zejména v personalizaci tiskovin.
Pokud potřebujete tisknout pokaždé něco jiného v nízkém nákladu, digitální tisk je bezkonkurenční. Proto se také tak snadno usadil v našich domovech a kancelářích. Vysoké náklady stejných tiskovin (například noviny) ale zůstávají doménou ofsetového tisku.
V tomto případě je rozhodující samotná mechanika tisku. Arch tisk je to, co děláte při domácím tisknutí – tisknete na jednotlivé archy papíru.
Rotační tisk naproti tomu tiskne na roli papíru, která se neustále odvíjí. Po vytištění všech kopií je role nařezána na jednotlivé archy – výtisky. Rotační tisk nabízí ve srovnání s archovým mnohem vyšší rychlost tisku. Tímto způsobem se tisknout například noviny.
Arch tisk je pomalejší, výhodou je ale fakt, že konstrukce archových tiskáren je jednodušší, a ty jsou tudíž cenově dostupnější.
Tisk je stále velmi rozsáhlým oborem a debata o výhodách a nevýhodách jednotlivých tiskových technik by vydala na celé hodiny. Pokud článek nezodpověděl všechny vaše dotazy, není nic jednoduššího než nás kontaktovat. Rádi vám ohledně problematiky tisku poradíme.
Výběr vhodné operační paměti RAM má výrazný vliv na celkovou rychlost práce na notebooku. Právě operační paměť totiž určuje, kolik aplikací a různých procesů můžete na notebooku současně spustit bez toho, aniž by se váš stroj začal výrazně zpomalovat. Číst celý článek
U multifunkčních tiskáren či skenerů se často můžete setkat se zkratkou ADF. Automatický podavač je užitečnou funkcí, která najde uplatnění zejména ve větších kancelářích, kde se často pracuje s velkým množstvím dokumentů. Číst celý článek
Aktualizace ovladačů je důležitým krokem pro udržení optimálního výkonu a stability operačního systému. Nejnovější verze ovladačů často přináší vylepšení kompatibility a opravy chyb, což může i výrazně zlepšit uživatelskou zkušenost a bezpečnost. Číst celý článek
Pořízením snímku končí jenom první část práce fotografa. Ta druhá část vyžaduje čas strávený u počítače při práci na úpravě fotografií. Pokud často při focení cestujete, nebo preferujete možnost být při úpravě fotek flexibilní, bude pro vás notebook neocenitelným pomocníkem. Číst celý článek
Termín průmyslové špionáže si mnozí spojují jen s velkými firmami s pokročilým výzkumem a vývojem. Pravdou však je, že se tento nelegální a nekalý způsob získávání dat a informací ze strany konkurence může týkat úplně každé společnosti – tedy i těch malých. Číst celý článek
Pokud jste zvyklí přikládat k e-mailu přílohu, určitě se vám někdy stalo, že příloha překročila limit velikosti. V takovém případě můžete přílohu rozdělit do více e-mailů, nahrát do cloudu, nebo soubor či složku tzv. zazipovat. V tomto článku si ukážeme, jak na to. Číst celý článek
