Díky digitalizaci máme dnes veškeré informace na dosah ruky. Po větší část historie to tak ale nebylo - informace byly velice vzácné a cenné. Lidé proto hledali způsob, jak je účinně uchovávat a šířit. To mnohé inspirovalo k důmyslným vynálezům, které po staletích vylepšování vyústily v moderní tiskárny, které tisknou desítky stran za minutu. Pokud vás zajímá, jak to celé proběhlo, přečtěte si o zajímavostech z historie tisku a tiskáren.
Snad každý zná vynálezce vynálezce knihtisku Johannese Guttenberga. Víte však, že existovaly i mnohem dřívější pokusy o tisk?
Odhaduje se, že zhruba na konci 6. století se v Číně za doby panování dynastie Suej zrodila technologie dřevořezového deskotisku. Fungoval tak, že do dřevěné desky se vyřezal reliéf, jehož vyvýšená místa tvořily znaky a písmena.
Ty se namočily v barvě a otiskly na navlhčený papír. Jedná se o prvních dochovaných zmínkách o zařízení, které můžeme označit za “knihtisk”. Byl to v podstatě vznik techniky, kterou dnes nazýváme tiskem z výšky.
Jeho opakem je tisk z hloubky neboli hlubotisk, což znamená, že tištěné znaky z povrchu nevystupují, ale jsou zahloubeny pod jeho úroveň. V 11. století čínský písař Pi Sheng technologii zdokonalil tak, že namísto dřeva použil pálenou hlíny, kterou šlo opakovaně použít.
Více o jednotlivých metodách najdete v článku Druhy tisku a tiskové techniky.
Otec knihtisku Johannes Guttenberg přivedl na svět svůj vynález někdy kolem roku 1440. V podstatě nevědomky navázal na technologii čínských mistrů, protože jeho vynález byl velice podobný. Po asi sedmi nebo osmi letech se začal masově šířit a způsobil revoluci v zaznamenávání a šíření informací a raketový vzestup počtu knih.
Podle všeho upravil lis na víno tak, aby se z něj stal předpotopní tiskařský stroj. I zde se vystouplý reliéf otiskl na papír, rozdíl byl však v tom, že stránky byly seskládané z jednotlivých mechanických liter, které sázeči ručně skládali do vět. Zkušený pracovník mohl sestavit i 2000 znaků nebo písmen za hodinu. Když jste tedy chtěli vytisknout stránku, seskládali jste ji z jednotlivých písmenek a pak ji třeba 200krát otiskli. Takto jste stránku po stránce natiskli 200 knih.
Z dnešního pohledu se jedná o nesmírně zdlouhavý a náročný proces, tehdy byl však převratný. Do té doby byl jediný způsob šíření informací (kromě ústního) úmorný ruční přepis. Pro srovnání: dnes je za jednu vteřinu vytištěno více slov, než během patnáctého a šestnáctého století za rok.
Všechny tyto vynálezy byly jen modernějšími verzemi Gutenbergova knihtisku. Stále šlo o přitisknutí prefabrikovaných písmen na papír.
Až do 19. století se každý krok tisku prováděl ručně. Tiskařský převrat způsobila až průmyslová revoluce: do návrhů tiskařských lisů začlenili parní stroje a později i elektrické motory.
Až do konce 19. a počátku 20. století, byla ke každému stroji potřeba lidské síly, potom nastal zvrat, začalo se používat mechanické nastavení stroje a vznikly dva typy Linotyp a Monotyp.
U Linotypu psal operátor na klávesnici podobně jako na psacím stroji, který produkoval děrovaný pás papíru. Stroj potom dekódoval tento pás a nastavil se tak tisk celé řady najednou, pokud „programátor“ udělal chybu, musel celou řadu přepracovat.
Monotyp pracoval na podobném principu jako Linotyp. Každý stisk klávesy vytvářel děrovanou pásku. Operátor ji potom strhl a vložil ji do odlévacího stroje, který vytvářel formy na odlévání písmen. Monotyp měl tu výhodu, že pokud operátor udělal chybu, odstranil pouze jedno písmeno a nemusel přepracovávat celou řadu. Tiskl také mnohem jemněji a kvalitněji, proto byl často využíván pro tisk knížek, linotyp se nejvíce používal k tisku novin.
Ještě než si povíme o vzniku moderních tiskáren a digitálním tisku, musíme vzdát hold tiskárnám řetězovým a bubnovým, které předcházely tiskárně jehličkové.
Řetězové tiskárny dostaly název podle řetězu, který tiskárnou projížděl. Obsahoval jednotlivé tiskové znaky, které se pohybovaly nad potiskovaným médiem. Nad ním byla sada kladívek, která do něj udeřila v momentě, kdy se požadovaný znak nacházel ve správné pozici. Jedním oběhem řetězu se otiskl jeden řádek. Nejznámější model tohoto typu tiskárny byl IBM 1403, která se uvedla na trh v roce 1959, a dokázala vytisknout až 600 řádků za minutu.
Tato kladívka se nacházela i v bubnové tiskárně, netloukla však do řetězu, nýbrž do bubnu, který se otáčel ve stejném směru jako papír. Dodnes se tyto bubínky používají v obchodních pokladnách.
První miniaturizovanou tiskárnu a předchůdce digitálních tiskáren vyrobila firma Epson (tehdy pod jménem Shinshu Seiki, které bylo součástí Seiko Group) pro účely Olympijských her v roce 1964 v Tokiu. Ukazovala časy jednotlivých soutěžících.
Jednalo se v podstatě o jehličkovou tiskárnu. Ty fungují tak, že 8 až 24 jehliček přenáší údery barvu na papír (více o principu jehličkových tiskáren). Záměr komerčně využít tuto technologii tisku vedl k založení firmy Epson, která o 4 roky později uvedla jehličkovou tiskárnu s názvem EP 101. Její vznik byl zároveň zrodem digitálního tisku, neboli vstupem počítačových čipů do tiskového procesu. Bez toho dnes tiskařské řemeslo vůbec nefunguje.
Na přelomu 60. a 70. let přišel výzkumný pracovník firmy Xerox Gary Starkweather s novou technologií tisku - laserovou tiskárnou. Na trh byla uvedena až v roce 1977, aby společnost neohrozila tržby ze svých jiných výrobků. Jmenovala se Xerox 9700.
Více si o historii laserových tiskáren a jejich fungování přečtěte v článku Princip laserové tiskárny. O jednotlivých výrobcích pak píšeme v článku Značky počítačových tiskáren.
V roce 1976, čili kolem doby, kdy Xerox uvedl na trh laserovou tiskárnu, přišlo HP s novým nápadem v podobě inkoustové tiskárny. Svého debutu se tiskárna HP LaserJet dočkala v roce 1984 společně s první termální tiskárnou HP ThinkJet.
V případě inkoustových i laserových tiskáren se původně jednalo o velice nákladná a rozměrná zařízení, která si cestu do domácností a kanceláří hledala postupným vylepšováním, miniaturizací a snižováním kupní ceny.
O inkoustových tiskárnách, jejich historii a principu fungování jsme sepsali článek Princip inkoustové tiskárny. Pokud se rozhodujete mezi inkoustovou a laserovou tiskárnou, nebo se jen chcete dozvědět o jejich výhodách a nevýhodách, máme pro vás průvodce Laserová vs. inkoustová tiskárna.
Myšlenku 3D tisku se pokusil již v roce 1980 patentovat Hideo Kodama (avšak neúspěšně). Jeho vynález spočíval na vystavení fotopolymerního materiálu UV záření, na kterém ztvrdlo. Patent získal na obdobnou technologii až v roce 1986 Charles Hull a tím odstartoval oficiální dějiny 3D tisku.
Rozvoj této technologie byl velice pomalý a náročný a obsahoval celou řadu způsobů, jak vytisknout 3D předmět: používaly se prášky, lasery, polymery až po dnešní filamenty a pryskyřici. Zezačátku se vytvářely jen primitivní objekty, což mnohdy trvalo i několik dní a stálo nemalé peníze. Používání 3D tiskáren tím tedy bylo do značné míry znemožněno až do moderní doby, kdy se z nich konečně vyvinul komerčně i domácky využitelný stroj.
Více o prvních krocích v rámci 3D tisku se dozvíte v článku Začínáme s 3D tiskem. Najdete zde informace o úvodním nastavení tiskárny i o potřebných programech a dalších pomůckách. Samotný výběr tiskárny jsme zpracovali v samostatném článku Jak vybrat 3D tiskárnu.
Génius a vynálezce Charles Babbage
Možná jste nikdy neslyšeli o géniovi a matematikovi Charlesu Babbageovi (1791-1871), byl to však významný vynálezce přezdívaný jako “otec počítačů” (což mluví za vše). Více než 200 let po jeho smrti se přišlo na to, že moderní tiskárnu vynalezl už za svého života, jeho nákresy zůstaly však pouze na papíře a nikdy se nezrealizovaly. Tedy až do roku 1991, kdy podle nich sestrojil tým vědců z Londýnského vědeckého muzea plně funkční diferenční stroj a v roce 2000 i tiskárnu.
Význam tisku v našich zemích
Je nasnadě zmínit, že naše země bývaly poměrně významnou tiskařskou velmocí. V roce 1806 založil Fabián Beynhauer z Olomouce v Těšíně první knihtiskárnu, kterou od něj hned odkoupil pražský knihtiskař Tomáš Václav Antonín Prochaska. Jeho tiskárna se postupně stala jednou z nejvýznamnějších v celém Rakousko-Uhersku, což nakonec vedlo k mimořádně úspěšnému rozvoji tiskařství v našich zemích.
V Těšíně se pak v roce 1925 začala používat ofsetový tisk, která tiskový obraz nanáší na zprostředkující médium, které barvu až poté následně nanese na papír (tiskový obraz tedy nemusí být zrcadlově obrácený, jako je tomu u ostatních tiskových technologií).
Nejste si jisti, jaký typ tiskárny splní vaše kancelářské požadavky při rozumných nákladech na provoz a adekvátní ceně? Není nic jednoduššího než se na nás obrátit.
Ačkoliv si většina z nás dnes může na tiskárně snadno vytisknout fotografie bez nutnosti navštívit fotolab nebo copycentrum, kvalitní tisk na fotopapír nemusí být tak jednoduchý, jak se může zdát. Číst celý článek
Pokud používáte počítač delší dobu, přirozeně se stane, že po pár letech již není tak svižný jako býval. Předtím, než zpomalený počítač nadobro odepíšete, se ale dá podniknout celá řada kroků, které mu výkon navrátí. Číst celý článek
Vytvořili jste si dokument ve Wordu, Excelu či PDF a nepřejete si, aby ho někdo jiný četl nebo v něm dělal změny? V řadě programů můžete svůj soubor opatřit heslem a uchránit ho tak od nevítané pozornosti. Číst celý článek
U starších tiskáren běžnější, u těch nových příležitostný problém. Řeč je o zaseklém papíru v tiskárně. Tiskárny jsou naštěstí konstruovány tak, abyste se k zaseklému papíru dokázali pohodlně dostat a mohli ho tak uvolnit. Číst celý článek
Opatření složky heslem je jedním ze základních způsobů, jak ochránit uložená data. Jde o nenáročný a rychlý způsob ochrany, o kterém ale paradoxně stále dost uživatelů PC ani neví. Číst celý článek
Většina uživatelů tiskáren zná pouze tisk přímý - tedy poslání úlohy z počítače přímo do tiskárny. Ale v podnicích, kde se tiskne často, může snadno dojít k zahlcení tiskové fronty. Řešením je tiskový server. Číst celý článek
