Typ a vlastnosti uložiště hrají v noteboocích významnou roli. Právě od rychlosti a velikosti disku se totiž odvíjí, jak svižná a pohodlná bude běžná i náročnější práce na notebooku. Ačkoliv dnes ukládáme nezanedbatelnou část svých dat do cloudu, dostatečně velký disk je stále nutností.
V první řadě je třeba říct, že nový notebook si už s HDD diskem spíše nekoupíte. Naprostá většina nových přenosných počítačů disponuje SSD diskem. Pokud tedy vybíráte nový notebook a zajímá vás, co sledovat u SSD disků, přejděte rovnou na část o parametrech SSD disku.
V případě, že ale chcete nahradit ve starším notebooku nefunkční disk, nebo uvažujete o upgrade počítače a nevíte, zda zvolit HDD či SSD, pokračujte ve čtení. To, pro jaký typ disku se nakonec rozhodnete, totiž velmi výrazně ovlivní celou práci na notebooku.
Hlavní rozdíl mezi oběma typy disků je vidět především na rychlosti.
HDD disk musí data před jejich použitím nejdříve fyzicky vyhledat v paměti pomocí pohyblivých částí. Jeho velikost je limitovaná na 2,5“ (větší 3,5“ HDD jsou určeny zpravidla pro stolní počítače) a jeho plotny se otáčí předem danou maximální rychlostí (u 2,5“ HDD je to nejčastěji 5 400, maximálně pak 7 200 ot./min). V praxi se proto bavíme o přenosové rychlosti přibližně 140 - 180 MB/s.
SSD disk naopak ke svým datům přistupuje přímo elektronicky a žádné pohyblivé části neobsahuje. U těch nejvýkonnějších moderních SSD uložišť se bavíme o hodnotě převyšující 12 000 MB/s.
Rychlostní rozdíly mezi HDD a SSD snadno poznáte již při běžné práci s notebookem. Notebook s SSD se namísto 1 - 2 minut zapíná pouze pár vteřin, operační systém je totiž načten téměř okamžitě. Běžné kancelářské aplikace, jako například Office, se nezapínají 30 vteřin, ale téměř ihned. Práce s prohlížečem, otevírání souborů i jejich ukládání jsou několikanásobně rychlejší. SSD tak notebooku dodává rychlost, svižnost a velmi krátkou reakční dobu. Práce s takovým notebookem je pak i mnohem komfortnější a efektivnější.
Postupem času a používáním se pak rychlostní rozdíly mezi HDD a SSD mohou ještě dále prohlubovat. Data se totiž na disky ukládají náhodně vždy tam, kde je zrovna místo. Ze začátku to není problém, jak ale disk používáte už delší dobu, data bývají hodně rozházená a uložená „na přeskáčku“. SSD disku toto nevadí, k datům umí přistupovat přímo bez ohledu na to, kde jsou fyzicky uložená a jak velmi jsou rozházená. Naproti tomu HDD disk musí k datům dostat své pohyblivé části a fyzicky je v paměti vyhledat, což postupem času může práci s daty i celkový chod notebooku výrazně zpomalit. Proto je důležité HDD disky v pravidelných intervalech defragmentovat. U SSD nic takového řešit nemusíte (naopak to ani není vhodné).
Další obrovskou výhodou SSD v noteboocích je pak jejich odolnost. U notebooků se totiž vždy počítá s mobilitou, často se jim proto mohou přihodit různé otřesy, nárazy a podobně. HDD disky jsou kvůli svým pohyblivým částem na tyto faktory velmi citlivé, stačí větší náraz a disk je na odpis. SSD jsou vůči vibracím a otřesům daleko odolnější, proto jsou do notebooků jasnou volbou.
Notebook s SSD není ani tak hlučný – chod disku na rozdíl od HDD s otáčejícími se plotnami a cvakajícími hlavicemi vůbec neuslyšíte, což je výhodou při práci na laptopu ve večerních či nočních hodinách.
A nakonec nelze opomenout ani spotřebu. SSD nejsou tak energeticky náročné jako HDD disky, tudíž vám notebook vydrží fungovat na baterii delší dobu.
Ačkoliv disky o velikosti do 1 TB vycházejí u obou typů disků cenově podobně, HDD disky s velkou kapacitou (4 TB a více) jsou ve srovnání s podobně velkými SSD stále levnější. Pokud už ale uvažujete z nějakého důvodu o takto velkém uložišti, zvažte, zda nebude pohodlnější pracovat s velkým množstvím dat na rychlém disku.
S čím se ještě můžete občas setkat, je kombinace SSD a HDD. SSD se v tomto případě používá jako uložiště pro systém a aplikace, což zajistí jejich rychlý chod, zatímco HDD slouží jako vysokokapacitní a levné uložiště pro ty největší soubory (filmy, videa, fotografie a podobně). Toto se ale nyní týká jen minima notebooků a do budoucna převládnou nejspíše zcela SSD disky.
Pokud se přesto rozhodnete pro mechanický 2,5“ HDD disk, pak bude potřebné sledovat hlavně rychlost jeho otáček. Ta určuje rychlost jeho čtení i zápisu. Nejčastěji se setkáte se 2 čísly. HDD disky s 5 400 ot./min jsou pro notebooky často standardem, jejich rychlost čtení a zápisu je ale nižší než u HDD disků s 7 200 ot./min. Spotřebují ale také méně energie a méně se také zahřívají. Modely s 7 200 ot./min jsou navíc i hlučnější.
Dalším důležitým kritériem je pak samozřejmě kapacita HDD disku. Vybrat můžete klidně větší, než budete potřebovat, protože velké HDD jsou cenově dostupné. Na modely s kapacitou 4 a více TB pak můžete uložit opravdu obrovské množství hudby, videí, fotografií či filmů.
Velké uložiště ocení zejména profese, které potřebují ukládat velké množství dat - viz. naše články o výběru notebooku na úpravu fotek a výběru notebooku pro střih videa.
Jelikož SSD na trhu uložišť hraje prim a někteří výrobci už notebooky, ve kterých by jediným a hlavním uložištěm bylo HDD, už ani nenabízí, podíváme se na tento typ disku podrobněji.
SSD se skládá z čipů NAND, do kterých jsou data fyzicky ukládána, řadiče, který je mozkem celého uložiště, a nakonec také z čipu s vyrovnávací pamětí a konektoru. Fyzicky může vypadat buď jako modul ve tvaru 2,5“ HDD (formát 2,5“ SSD) nebo jako lišta obdélníkového tvaru (formát M.2), jejíž nejčastější rozměry v noteboocích jsou 22 mm na šířku a 80 mm na délku (pro notebooky je šířka 22 mm standardem, délka se však může lišit).
Rychlost SSD je pak určována více faktory. Na straně samotného SSD je to zejména typ a rychlost jeho čipů. Jelikož jsou ale samy o sobě SSD velmi výkonné, omezení se vážou spíše na stranu základní desky. Tam jde hlavně o to, jaký typ rozhraní deska podporuje a kolik má PCIe linek (často je to například 12 linek, ze kterých ale SSD používá pouze 4, dalších 8 využívá grafika notebooku).
Ze všeho nejvíce je to tedy právě podporovaný typ rozhraní, který definitivní rychlost SSD určuje nejvíce. Pokud SSD funguje na starším rozhraní typu SATA nebo SATA III, jeho maximální přenosová rychlost bude 600 MB/s, a to bez ohledu na to, zda se jedná o formát 2,5“ nebo M.2. Už tento údaj je s HDD nesrovnatelný (140-180 MB/s).
Novější rozhraní PCIe NVMe, které bylo vyvinuto pouze pro potřeby formátu M.2 a nahradilo SATA, pak dosahuje ještě daleko vyšších rychlostí. V současné době je nejpoužívanější generace PCIe 4.0 NVMe, jejíž maximální propustnost je až 8 000 MB/s. Dostupné jsou už také nejnovější modely s generací PCIe 5.0, jejichž rychlost čtení se pohybuje až kolem 12 400 MB/s. Na běžnou práci je ale zcela dostačující i starší generace PCIe 3.0 NVMe, jejíž rychlost čtení se může pohybovat kolem 1 800 - 2 000 MB/s.
Kromě údaje o typu rozhraní pak musí být v popisu notebooku rychlost SSD vyjádřena také číselně. Hodnoty bývají 2, jelikož rychlost čtení je vždy vyšší než rychlost zápisu.
Každé SSD je složeno z NAND čipů s buňkami určitého typu. Definitivní rychlost SSD pak určuje také právě tento typ jeho buněk.
Existuje až 5 různých typů buněk NAND – SLC, MLC, TLC, QLC a 3D NAND, SLC a MLC ale v noteboocích skoro jistě nepotkáte. SLC ukládá pouze 1 bit informace na buňku, MLC pak 2. Díky tomu lze data zapisovat a načítat mnohem rychleji, a i životnost SSD je delší. Jelikož je ale hustota paměti velmi nízká, tato uložiště by byla mnohem menší a násobně dražší.
V noteboocích proto nejčastěji narazíte na TLC nebo 3D NAND SSD, případně pak nejnovější QLC, jejichž kapacita může být vyšší a cena výrazně nižší. TLC totiž zapisuje 3 bity informací na buňku, QLC pak dokonce 4. Výkon i životnost jsou pak samozřejmě mnohem nižší než u SLC, tento rozdíl ale běžný uživatel notebooku nepozná. K vyvíjení nových typů pamětí výrobci tedy přistupují hlavně proto, aby mohly notebooky s SSD nabízet za mnohem příznivější cenu.
Výrobci k SSD diskům uvádí ještě jeden důležitý údaj – životnost. Vyjadřuje se v jednotce TBW (Total Bytes Written). Přepisování dat na SSD disku totiž znehodnocuje jeho paměťové buňky a celé SSD tak postupně degraduje. Číslo z kolonky TBW pak vyjadřuje odhad toho, kolik TB může být na disk zapsáno, než začne docházet k jeho selhávání.
Údaj se může pohybovat v širokém rozmezí od 50-100 TBW až po například 7 000 TBW. S jeho pomocí si tak můžete snadno udělat obrázek o tom, jak dlouho vám SSD na práci s daty vydrží.
Pokud chcete zjistit, jak je na tom s životností váš stávající SSD disk, pomocí jednoduchých programů můžete provést kontrolu disku. Rychle tak zjistíte, kolik TB dat jste už na disk zapsali. Není asi třeba dodávat, že přehled o stavu jednotlivých komponent a jejich správná údržba vám může pomoci prodloužit životnost celého notebooku.
Velmi důležitým údajem o SSD disku je pak samozřejmě také jeho kapacita. V noteboocích nejčastěji najdete 256 nebo 512 GB SSD disk. Za podobnou cenu byste si sice samozřejmě mohli pořídit notebook s pevným diskem s 3x nebo 4x větší kapacitou, rozhodně se ale díky rychlosti vyplatí zvolit raději SSD.
Průměrná kapacita 256 či 512 GB je na běžnou práci s notebookem zcela dostačující. Kupříkladu Windows 11 potřebuje k instalaci 64 GB volného místa a 64 GB je dobré nechat pro jeho aktualizace. Dalších 15 - 30 % místa na SSD disku byste stále měli udržovat prázdných, prodloužíte tak jeho životnost. Se zbytkem si bohatě vystačíte na chod běžných programů a aplikací.
Velmi zhruba proto můžeme notebooky podle kapacity jejich SSD disků rozdělit takto:
256 GB – laptop na velmi jednoduchou kancelářskou práci v základních programech.
512 GB – laptopy pro náročnější práce, instalování her.
1 TB – dražší laptopy na hraní her či stahování videí.
2 TB – nejdražší laptopy pro náročné grafické práce či na střih videa.
Pokud se profesionálně nevěnujete grafickým pracím, ideálem je SSD s kapacitou 512 GB. Kromě běžné práce do něj vměstnáte i celou spoustu dalších souborů. Pokud budete chtít ukládat množství filmů, videí či hudby, snadno na to použijete levný externí HDD disk. Tímto způsobem můžete při nákupu notebooku výrazně ušetřit.
Pokud často cestujete a notebook s diskem berete s sebou, doporučujeme externí disk zaheslovat, aby se vaše data náhodou nedostala do nepovolaných rukou. V případě, že starý disk chcete darovat či prodat, seznamte se s tím, jak bezpečně smazat data z disku.
Navíc některé notebooky pak mohou kromě hlavního SSD disku dále nabízet také další volný SSD slot. Pokud se pro takový model rozhodnete, v budoucnosti pak budete v případě potřeby schopni kapacitu vašeho úložiště snadno navýšit tím, že si třeba pořídíte přídavný SSD disk.
Pokud máte starý notebook s HDD a přemýšlíte nad tím, jak jej zase oživit, jeho upgrade na SSD se vám rozhodně vyplatí. Je to jeden z nejlepších způsobů, jak zrychlit počítač.
Omezení budete samozřejmě původním formátem disku – ve starších noteboocích se nejčastěji nachází 2,5“ HDD disk fungující přes rozhraní SATA. Upgradovat tak budete moci pouze na 2,5“ SSD disk SATA. Nicméně i tak se budete moci těšit na přibližně čtyřnásobné zrychlení přenosové rychlosti disku (z přibližně 140 MB/s na cca 560 MB/s).
Samozřejmě to ale neplatí u těch nejstarších notebooků s velmi zastaralou konfigurací. Tam už ani SSD nic nezmůže. Pokud však máte pár let starý notebook z doby, kdy ještě SSD nebylo tak cenově dostupné, můžete mu tímto způsobem přidat ještě dostatek výkonu.
Pokud si na to nevěříte, výměnu HDD za SSD přenechte servisu, nicméně manuálně zručnější uživatelé si jej zvládnou i bez větších znalostí z IT vyměnit klidně sami. Než se však do tohoto procesu pustíte, nezapomeňte si veškerá data ze starého disku pečlivě zálohovat.
Disk je důležitou komponentou notebooku, která významně ovlivňuje jeho celkovou rychlost. Nejdůležitějšími parametry SSD disků jsou pak vždy hlavně rychlost čtení i zápisu a kapacita. Pokud vlastníte starší notebook s HDD a chtěli byste jej zrychlit, nebojte se jeho upgradu na SSD. Jde o jednoduchý proces, který vám pomůže zrychlit starší stroj hned několikanásobně.
Spleť volně ležících či visících kabelů nejen nevypadá dobře, ale může způsobit i spoustu potíží. Kromě samotné nepraktičnosti ve chvíli, kdy nemůžete zamotaný kabel mezi jinými najít, jsou neuspořádané kabely náchylnější k poškození a zároveň představují riziko úrazu. Číst celý článek
Klonování disku může na první pohled vypadat složitě, avšak jedná se o velmi jednoduchý způsob, jak ze starého úložiště přenést veškerá data na nový disk. V článku zjistíte, co k tomu budete potřebovat, kdy se klonování disků hodí a ukážeme vám, jak na to. Číst celý článek
Výběr vhodné operační paměti RAM má výrazný vliv na celkovou rychlost práce na notebooku. Právě operační paměť totiž určuje, kolik aplikací a různých procesů můžete na notebooku současně spustit bez toho, aniž by se váš stroj začal výrazně zpomalovat. Číst celý článek
U multifunkčních tiskáren či skenerů se často můžete setkat se zkratkou ADF. Automatický podavač je užitečnou funkcí, která najde uplatnění zejména ve větších kancelářích, kde se často pracuje s velkým množstvím dokumentů. Číst celý článek
Aktualizace ovladačů je důležitým krokem pro udržení optimálního výkonu a stability operačního systému. Nejnovější verze ovladačů často přináší vylepšení kompatibility a opravy chyb, což může i výrazně zlepšit uživatelskou zkušenost a bezpečnost. Číst celý článek
Pořízením snímku končí jenom první část práce fotografa. Ta druhá část vyžaduje čas strávený u počítače při práci na úpravě fotografií. Pokud často při focení cestujete, nebo preferujete možnost být při úpravě fotek flexibilní, bude pro vás notebook neocenitelným pomocníkem. Číst celý článek
