Rychlý start systému, svižné načítání aplikací i dostatek místa pro data – výběr správného disku má na výkon stolního PC větší vliv, než se může zdát. Jenže v záplavě označení jako SSD, HDD, SATA, NVMe nebo PCIe se člověk snadno ztratí. V tomto článku si proto přehledně vysvětlíme, jaký typ úložiště se hodí pro různé účely, jak číst klíčové parametry a jak vybrat disk, který dá vašemu počítači přesně to, co od něj očekáváte.
Rovnou na začátku si řekněme, že pokud byste si nyní vybírali z nových hotových počítačových sestav, s HDD diskem se v nich už nejspíše nesetkáte. Pokud si vybíráte jednotlivé komponenty pro nový počítač sami a chcete si jej složit, vězte, že nový výkonný počítač s HDD diskem jako jediným úložištěm nedává příliš dobrý smysl.
Pokud se však nacházíte v situaci, kdy vám přestal fungovat disk ve starším počítači a chcete jej nahradit, nebo zvažujete upgrade stolního počítače a nevíte, který typ disku preferovat, čtěte dál. Volbou nového disku totiž sice můžete značně ovlivnit svižnost práce na celém počítači, ale v mnoha situacích stále dávají smysl i HDD disky.
Pokud vám přestal fungovat disk, možná se vám bude hodit si přečíst i článek Jak obnovit smazané soubory. Obecně je ale jistější se v takovém případě obrátit na odborníky.
Proč tedy většinou preferovat SSD? Jak již bylo řečeno, typ úložiště patří k nejdůležitějším faktorům ovlivňujícím celkovou rychlost stolního počítače. Moderní SSD disky dokáží pracovat s daty násobně rychleji než klasické HDD, a to jak při čtení, tak při zápisu.
Díky minimální přístupové době se počítač se systémovým SSD diskem spouští výrazně rychleji a svižnější je i běžná práce – aplikace se otevírají bez prodlev, přesuny velkých souborů (či velkého množství malých souborů) jsou rychlejší a obecně všechny reakce počítače jsou velmi rychlé.
Pokud má počítač pouze jedno úložiště, je dnes SSD prakticky jedinou rozumnou volbou. U sestav s více disky však může mít smysl využít i tradiční HDD jako doplňkové úložiště pro objemná data, zatímco systém a aplikace poběží na rychlejším SSD.
Ani výrobci základních sestav na HDD disky zatím nezanevřeli. I u nejnovějších a nejdražších základních desek najdete 2 - 8 konektorů SATA III pro zapojení HDD disků (či staršího typu SSD). Kompatibilita je tak nadále zajištěna.
HDD často představuje dobrou volbu v situaci, kdy vybíráte externí disk k PC. Jeho vysoká kapacita za příznivou cenu z něj totiž činí ideální médium k zálohování dat. V případě, že byste na něj zálohovali firemní data citlivé povahy, pak nezapomeňte externí disk zaheslovat. A pokud půjde pouze o zálohovací server, velkokapacitní HDD disky mohou být stejně dobrou volbou i pro datové NAS úložiště.
Protože formáty a rozhraní SSD disků někdy přináší určité zmatení při výběru či následné zklamání po pořízení disku, pojďme si problematiku důkladně rozebrat.
SSD disk sám o sobě neznamená nejvyšší možnou rychlost. SSD disky se totiž i mezi sebou dále liší podle formátu, a hlavně podporovaného rozhraní, které přímo udává jejich rychlost. Nyní se proto podívejme na jednotlivé typy SSD disků a na to, které z nich mohou být nejvhodnější pro váš stolní počítač a způsob použití.
Jedná se o původní formát disků pro stolní počítače – tedy buď 3,5“ nebo 2,5“ krabičku (s tímto menším rozměrem se setkáte častěji). Tyto SSD disky jsou zpravidla levné a snadno se instalují, avšak jejich maximální rychlost se pohybuje pouze kolem 560 MB/s. Limituje je starší sběrnice SATA III, jejíž propustnost má hranici na 600 MB/s. Taková rychlost je dostačující pouze pro nenáročné kancelářské úkoly.
SSD M.2 SATA je novější kompaktní formát disku, který se montuje přímo do M.2 konektoru na základní desce počítače. V praxi jsou ale jeho výhodami pouze bezkabelová instalace, menší rozměry a lepší proudění vzduchu uvnitř PC skříně – tyto disky jsou totiž stále omezeny šířkou pásma SATA, nabízejí tak stejný výkon jako 2,5“ SSD SATA disky (tedy cca 560 MB/s).
Tyto disky jsou nejnovější a nabízí špičkový výkon. Díky použití protokolu NVMe přes PCIe dosahují rychlosti čtení/zápisu kolem 3 500 MB/s u disků s PCIe 3.0 a cca 7 000 MB/s u PCIe 4.0. Nejrychlejší jsou pak SSD disky s podporou PCIe 5.0 – nejvýkonnější modely současnosti už téměř dosahují 15 000 MB/s, přičemž teoretická hranice tohoto rozhraní leží až na 16 000 MB/s.
Je sice dobré, že rozhraní PCIe jsou mezi sebou zpětně kompatibilní, takže například disk PCIe 4.0 vám ve slotech desky s PCIe 3.0 fungovat bude, avšak je potřeba myslet na to, že jeho rychlost klesne na úroveň, která se rovná rychlosti slotu na desce.
Co si z toho všeho vzít pro výběr SSD disku do PC? Ve zkratce – SSD NVMe nabízí ve srovnání s SSD SATA vynikající výkon z hlediska rychlosti čtení a zápisu díky připojení přes PCIe, které mu umožňuje mnohem efektivněji zpracovávat úlohy náročné na data. Pro nové počítače je v současnosti standardem a zároveň je ideální volbou pro profesionály, kteří potřebují maximální výkon pro náročné aplikace či postupy, jako je editace videa ve vysokém rozlišení nebo vývoj softwaru.
Je však potřeba říct, že jakékoliv SSD představuje významné vylepšení oproti tradičním pevným diskům. Největší dojem ze zrychlení totiž při výměně systémového HDD disku za SSD nepřináší vyšší rychlosti čtení a zápisu, ale již zmíněná nízká latence (rychlá odezva), kterou disponují všechny SSD disky. Změna ve svižnosti systému při běžné práci tak po výměně SATA SSD za NVMe SSD natolik dramatická již subjektivně nebude.
SATA SSD je proto dostačující pro průměrné uživatele, kteří chtějí zvýšit celkovou rychlost svého počítače, například při spouštění systému a načítání každodenních aplikací. Ačkoliv ani zdaleka nedosahuje rychlosti NVMe, je cenově dostupnější a nabízí širší kompatibilitu se staršími zařízeními, což z něj činí ekonomickou a praktickou volbu pro obecné upgrady starších PC.
Pokud se vám zatím do nákupu dalších nových komponent nechce, ale výkon počítače vás štve, mrkněte ještě na naše tipy v článku Jak zrychlit počítač.
Pokud nevíte, s jakým rozhraním M.2 slotu pro SSD disk vaše základní deska pracuje, ideální bude ověřit to v manuálu k základní desce (případně v jejích technických specifikacích na oficiálních stránkách jejího výrobce). Nejdříve ale zjistěte, jaký model základní desky v PC máte, abyste jej podle označení mohli vyhledat. Každý papírový či internetový manuál k desce vždy zahrnuje i specifikaci podporovaných rozhraní všech jejích M.2 slotů.
Alternativně můžete také otevřít počítač a desku fyzicky zkontrolovat. Některé základní desky totiž uvádějí podporu přímo na slotu – pokud na něm uvidíte označení NVMe nebo PCIe, jde o slot pro M.2 SSD NVMe PCIe. Pokud bude na slotu napsáno SATA, jde o slot vyhrazený pro SSD M.2 SATA. Pokud na něm nic napsáno není a podaří se vám do portu podívat, tak zásadní je počet tzv. klíčovacích zářezů na konektoru. M.2 SATA má zářezy dva a M.2 NVMe má zářez jen jeden.
Rozhraní M.2 slotu pro disk můžete ale identifikovat i po vstupu do BIOSu – typicky to najdete pod označením Storage. V této sekci pro úložiště bude jistě uvedeno, s jakým rozhraním připojené disky pracují.
Vedle typu disku existuje i několik dalších důležitých parametrů, které je potřeba při výběru disku do PC zvážit.
Rychlost disků se udává v MB/s – čísla bývají dvě a označují rychlost čtení dat a zápisu dat (číslo při čtení bývá vyšší, jelikož pouhé čtení dat bude vždy rychlejší než jejich zápis). Vyšší rychlost čtení znamená rychlejší spouštění aplikací a systému, vyšší rychlost zápisu zase kratší dobu kopírování a ukládání souborů.
Pokud váháte mezi dvěma podobnými disky, dívejte se u jejich srovnání na hodnoty sekvenčního čtení a zápisu a 4K čtení a zápisu. Tyto údaje vám místo čtení či zápisu jednoho velkého datového bloku nabídnou představu o tom, jak rychle disk pracuje s větším množstvím menších balíků dat, což v podstatě simuluje reálné nasazení disku při běžné práci s počítačem.
Dalším aspektem, který je třeba zvážit, je to, kolik úložného prostoru na disku potřebujete. To bude záviset na tom, zda chcete ukládat velké knihovny fotografií, videí nebo multimediálních souborů, nebo zda chcete pouze udržovat operační systém a lehčí aplikace.
Počítejte však s tím, že už samotný Windows 11 vyžaduje minimálně 64 GB prostoru, s potenciálními aktualizacemi v budoucnosti pak ještě více. Další desítky či dokonce stovky GB vám zaberou nainstalované aplikace, a nakonec je potřeba respektovat také rezervu, kterou je každému SSD disku potřeba ponechat prázdnou pro bezproblémový chod (tzv. Over-Provisioning), což dělá ideálně kolem 15-20 % jeho kapacity.
Abyste si uměli lépe představit, kolik místa vám bude zbývat na samotné soubory, počítejte s námi. Pokud máte např. 500 GB disk, 15 % pro Over-Provisioning představuje 75 GB. Zbývá tedy 425 GB a po instalaci Windows 11 už jen 361 GB. Další 4 GB si vezme Microsoft Office a třeba Photoshop vyžaduje minimálně 10 GB volného místa, ale ideálně až 100 GB a více pro dočasné soubory. Další software může zabrat 3 - 5 GB. Je tedy vidět, že na limity kapacity disku můžete narazit poměrně záhy.
Pro běžné kancelářské použití, kdy současně využíváte i cloudové úložiště, je proto bezpečnou sázkou disk o velikosti 1 TB, ale pro ukládání fotek, videa či jakoukoliv jinou práci, která je spojená s ukládáním velkého množství dat, se rozhodněte pro minimálně 2 TB, ale ideálně ještě víc.
O rozhraní už jsme se v článku zmínili – určuje kompatibilitu základní desky a maximální rychlost disku. Pro nejlepší výkon je jasnou volbou konektor PCIe NVMe, SATA III naopak bude vhodné řešení pro starší stolní počítače, které M.2 slot s podporou PCIe NVMe rozhraní nemají. I tento nedostatek se dá ale řešit. Existují M.2 SSD disky, které jsou zasazeny do adaptérové karty (tzv. Add-in Card SSD).
V případě, že na základní desce nemáte dostatek M.2 portů pro další disky, nebo tam nemáte žádný M.2 port, můžete využít právě tuto adaptérovou kartu. Ta se zapojuje do PCIe slotu, kam se zapojují grafické či rozšiřující karty. Podmínkou je tedy mít jeden takový slot volný. U opravdu starých počítačů (před rokem výroby 2017) ale můžete narazit na to, že nedokáží z adaptérové karty bootovat (spustit operační program při startu počítače) a nemůžete tak adaptérovou kartu využít jako systémový disk.
U PCIe NVMe disků pak hodně záleží také na tom, jakou generaci PCIe rozhraní disk podporuje. Podporuje-li vaše základní deska novější generace PCIe 4.0 nebo 5.0, pak je samozřejmě nejlepší vybrat disk se stejnou generací. Rozdíl je totiž v rychlosti - disky s novější generací jsou rychlejší než jejich předchůdci, takže by byla škoda toho nevyužít.
V případě, že však vaše deska podporuje pouze starší PCIe 3.0 (které už ale v nejnovějších discích pomalu ustupuje), to je bohužel horší – po připojení disku s novějším rozhraním do slotu se starším rozhraním klesne rychlost disku na rychlost slotu na desce. Proto je vždy nejlepší, když deska a disk podporují stejnou generaci PCIe rozhraní, podle tohoto příkladu tedy PCIe 3.0. Jinak si zbytečně připlácíte za technologii, kterou plně nevyužijete.
Vyrovnávací cache paměť neboli DRAM není u SSD disků povinným prvkem, nicméně její přítomnost významně ovlivňuje jejich výkon. Obvykle jí bývají vybaveny pouze špičkové modely SSD disků, ty ostatní jsou tzv. DRAM-less – jde tedy o disky bez vyrovnávací cache paměti.
Tyto disky používají k ukládání často používaných dat namísto DRAM paměti buď samotnou NAND flash paměť disku (která je výrazně pomalejší než DRAM), nebo část operační RAM paměti počítače. To sice umožňuje nižší výrobní náklady a příznivější pořizovací cenu, ale může to rovněž vést k nižšímu výkonu disku.
SSD disky s DRAM pamětí jsou tedy lepší a nabízí hned několik výhod. Tou hlavní je samozřejmě rychlejší přístup k datům – pokud si disk často používaná data uloží do mezipaměti, může je velmi rychle načíst, čímž se snižuje doba odezvy při čtení i zápisu. Mezi další výhody pak patří stabilnější výkon i vylepšená životnost. DRAM totiž dokáže snížit frekvenci zápisů do hlavní flash paměti, čímž přímo prodlužuje životnost SSD disku – ten se totiž opotřebovává hlavně přepisováním uložených dat.
Co se týče pracovního nasazení, většina uživatelů si určitě vystačí i s DRAM-less diskem. Přítomnost mezipaměti je důležitá spíše pro výkon ve specializovaných oblastech – například při střihu videa nebo grafickém designu, tedy tam, kde je potřeba konzistentní a špičkový výkon pro náročné úlohy. Negativem je, že SSD disky s DRAM jsou obecně dražší než disky bez mezipaměti.
Životnost se u SSD disků určuje podle údaje TBW (Total Bytes Written). Je to klíčový ukazatel životnosti, protože zápis dat paměťové buňky opotřebovává. Čím je tedy vyšší hodnota TBW, tím je životnost a odolnost disku při intenzivním zápisu dat delší.
Údaj o TBW najdete v technických specifikacích u každého SSD disku – čím je disk větší, tím bude vyšší i číslo TBW. Nejčastěji se pohybuje v tisících – disky mají běžně například 1 000-2 500 TBW, kvalitnější a dražší modely ale mohou klidně nabídnout i 4 000-8 000 TBW. Čím je číslo vyšší, tím samozřejmě lépe.
TBW ale nejde brát úplně striktně – jde pouze o odhad výrobce disku. Reálně může špatné zařízení selhat už po 3 letech, ale dobré vám vydrží klidně 10 nebo i více let. SSD mívaly dříve kratší životnost, ale nyní se technologie výrazně zlepšila.
Buňky v SSD sice nelze zapisovat tolikrát jako disk HDD a teoreticky platí, že čím více dat se do buňky zapíše, tím rychleji se opotřebuje. I na to však výrobci mysleli. Díky tzv. vyrovnávání opotřebení SSD disk rozloží zapisovací operace rovnoměrně do všech buněk, aby se minimalizovalo jejich opotřebení a prodloužila se tak životnost celého disku.
Moderní SSD navíc obsahují i náhradní buňky, které nahrazují ty již poškozené. Tomuto procesu se říká správa poškozených bloků a je také důvodem, proč větší SSD má i delší životnost. Obecně je ale bezpečnější na to nespoléhat a průběžně disk otestovat.
Leccos ohledem životnosti (a také výkonu) vám může napovědět rovněž typ NAND paměti SSD disku. V současnosti se nejčastěji setkáte s TLC nebo QLC. Triple level cell neboli TLC disk je standardem většiny moderních SSD. Ukládá 3 bity na buňku a poskytuje dobrou rychlost i výdrž, díky čemuž vyniká velmi dobrou rovnováhou mezi cenou a výkonem. QLC (Quad Level Cell) disky nabízí největší kapacity díky uložení 4 bitů na buňku za příznivější cenu, jejich odolnost a životnost ale bývá nižší.
Šifrování celého disku, ať už FDE (Full Disk Encryption) nebo SED (Self-Encrypting Drive), je metoda šifrování všech dat na disku počítače. Účelem je samozřejmě ochrana před neoprávněným přístupem k uloženým datům či jejich krádeží.
Toto hardwarové šifrování disku se vyplatí zvažovat ve chvíli, kdy se jedná o úložiště s citlivými firemními dokumenty, jako jsou například zákaznická data, různé smlouvy nebo třeba účetní dokumenty. Bez znalosti přístupového klíče pak nelze data uložená na disku přečíst – a to ani v případě jeho fyzického odcizení z počítače. Tento typ šifrování se totiž spouští automaticky při startu systému.
Výhodou samošifrovacích disků je i to, že proces šifrování dat je do nich plně integrovaný, a tudíž nezatěžuje ostatní PC komponenty a zbytečně jim tím neubírá výkon.
Nezapomeňte, že firemní data citlivé povahy je potřeba nejen správně archivovat a zabezpečit v digitální podobě, ale v případě fyzických dokumentů také správně likvidovat podle skartačního řádu a lhůt. Před vyhozením nebo prodejem starého disku z něj proto nezapomeňte bezpečně smazat veškerá data. Pouhé formátování disku nestačí – po něm lze data stále obnovit.
Abychom si to tedy shrnuli - přechod ze starého HDD na moderní SSD patří mezi nejefektivnější upgrady, které můžete u stolního počítače provést (a platí to i pro disky v noteboocích). Změna se projeví okamžitě – systém se spouští výrazně rychleji, aplikace reagují bez prodlev a celková práce s počítačem je plynulejší a svižnější.
Výměna klasického pevného disku za SSD má tedy smysl v každém případě, kdy je HDD disk jediným úložištěm počítače, nebo když starší sekundární HDD disk začíná být pomalý či hlučný. SSD disk neobsahuje žádné pohyblivé části, takže je tišší, úspornější a odolnější vůči opotřebení i mechanickým nárazům.
Upgrade se vyplatí i u starších sestav – i když jejich základní deska podporuje pouze rozhraní SATA III, přechod na SSD přinese výrazný nárůst výkonu oproti původnímu HDD. U novějších počítačů s podporou PCIe a NVMe pak SSD využije svůj plný potenciál a nabídne maximální rychlost čtení a zápisu dat.
Celkově tedy platí, že pokud váš stolní počítač stále používá pevný disk, výměna za SSD je nejjednodušším a nejúčinnějším způsobem, jak mu dodat novou energii a prodloužit jeho životnost. Před upgradem i po něm si však nezapomeňte otestovat výkon a rychlost disku. Díky tomu budete mít jasný přehled o tom, nakolik výměna úložiště váš počítač zrychlila.
Pokud budete v PC nahrazovat systémový disk, nejpohodlnějším způsobem, jak přenést systém na nové úložiště, je klonování disků.
Pro systém a programy je dnes jednoznačnou volbou SSD disk, ideálně s rozhraním NVMe PCIe, který zajistí maximální rychlost a plynulost práce. Klasické HDD disky však stále mají své místo jako levná úložiště pro objemná data a zálohy.
Před výběrem disku nezapomeňte zkontrolovat podporu základní desky a dostupné porty. Vyhnete se tak zklamání z volby nekompatibilního modelu. Při samotném výběru disku je pak nejdůležitější zohlednit kombinaci výkonu, kapacity a typu disku. V rámci dalších parametrů se pak dívejte primárně na rychlost čtení a zápisu, životnost (TBW) a případně přítomnost DRAM cache.
Správně zvolená lednice v kuchyňce přispívá k pohodě zaměstnanců a může výrazně ušetřit čas, který by jinak strávili cestami do obchodu nebo restaurace. Zároveň pomáhá udržet zdravé stravovací návyky, když si mohou zaměstnanci připravit jídlo z domova. Číst celý článek
Výběr správného disku má na výkon stolního PC větší vliv, než se může zdát. V tomto článku si proto přehledně vysvětlíme, jaký typ úložiště se hodí pro jaké účely, jak číst klíčové parametry a jak vybrat disk, který dá vašemu počítači přesně to, co od něj očekáváte. Číst celý článek
Nákup nové tiskárny, notebooku, serveru a dalšího vybavení do kanceláře není jen otázkou technických parametrů. Každý podnikatel se logicky snaží o co nejvýhodnější nákup, ovšem již málo z nich tuší, jak se investice do nových zařízení promítnou do účetnictví. Číst celý článek
Každý notebook má svůj výkonový limit, který se s přibývajícím časem dříve či později projeví. V následujícím článku se podíváme, jak buď optimalizací systému a úpravou nastavení, nebo modernizací hardwaru výměnou některé z komponent výkon zvýšit. Číst celý článek
Má váš počítač problém s plynulostí práce či se spouštěním náročných aplikací? Možná není nutné hned investovat do nového stroje. Správně zvolený upgrade či úprava v nastavení komponent dokáže výkon systému mnohdy výrazně posunout. Číst celý článek
Mysleli jste si, že kybernetické útoky se týkají jen bank nebo nadnárodních korporací? To je častý mýtus. Útočníci si rádi vybírají malé a střední podniky, protože jejich zabezpečení bývá chabé. V tomto článku se podíváme na to, jak takovým útokům vzdorovat. Číst celý článek
