Má váš počítač problém s plynulostí práce či se spouštěním náročných aplikací? Možná není nutné hned investovat do nového stroje. Správně zvolený upgrade či úprava v nastavení komponent dokáže výkon systému mnohdy výrazně posunout – a často za zlomek ceny nového stroje. V článku se podíváme, které komponenty má smysl vyměnit, jaké zlepšení od nich čekat a na co si dát při modernizaci počítače pozor.
V průběhu času výkon počítače přestává postupně stačit. Děje se to kvůli technologickému zastarávání jednotlivých PC komponent a narůstajícím požadavkům moderního softwaru. Po určité době tak vždy přijde chvíle, kdy PC potřebuje upgrade. Mezi nejčastější příznaky patří:
Jak vidíte, za některé nedostatky ve výkonu může být zodpovědno více komponent. Klíčové je proto na začátku zjistit, kde je slabý článek celého řetězu.
Než se pustíte do výměny některé z komponent, projděte si ještě náš článek Jak zrychlit počítač, ať se ujistíte, že jste vyčerpali všechny ostatní možnosti. Problém může být i v tom, jaké programy běží na pozadí či jak se o počítač obecně staráte.
Než se pustíte do samotného upgradu, identifikujte tedy nejprve komponentu, která má problém. Správná diagnostika vám umožní investovat jen tam, kde to má skutečně smysl, a zároveň předejít zbytečným výdajům.
Jako snadné a rychlé řešení se nabízí použít integrovaný nástroj Windows – Správce úloh (otevřete jej použitím klávesové zkratky Ctrl + Shift + Esc). Jakmile se v něm přepnete na kartu Výkon, můžete díky aktuálním hodnotám procentuálního vytížení v klidu a při zátěži identifikovat, zda se při konkrétní činnosti nepřetěžuje procesor nebo grafická karta.
Dalším vodítkem může být teplota – přetížená komponenta se bude také přehřívat. V případě GPU najdete aktuální údaj o teplotě ve Správci úloh, teplotu CPU už ale musíte změřit pomocí jiných nástrojů – například HWMonitor nebo AIDA64.
Správce úloh nabízí velmi užitečné údaje i o RAM – konkrétně kapacitu aktuálně zaplněné i zbývající dostupné paměti. Díky tomu pod zátěží (například při multitaskingu ve více aplikacích) snadno zjistíte, zda je úzkým místem počítače právě RAM, nebo je potřeba hledat problém někde jinde.
Pro zjištění zbývající kapacity disku stačí otevřít Průzkumník souborů a poté kliknout na volbu Tento počítač. Takto ihned uvidíte, kolik GB dat máte na disku zaplněných a kolik GB vám ještě zbývá. V případě, že máte disků víc, si dávejte pozor na velikost volného místa na systémovém disku, kde máte nainstalovaný operační systém.
Z obrázku výše je patrné, že systémový disk je příliš plný. Pro více podrobností ně něj stačí kliknout pravým tlačítkem myši a zvolit Vlastnosti.
Po kliknutí na Podrobnosti se vám následně ukáže, jaké druhy obsahu disk nejvíce zaplňují. Např. na obrázku níže je vidět, že byste měli promazat nepotřebné soubory na ploše, nebo je přesunout na jiný disk.
Problémem ale nemusí být jen nedostatek místa – disk může být také na konci své životnosti. Pokud je přístup k datům pomalejší než obvykle, a to i přes dostatek RAM paměti a výkonu CPU, je potřeba zbystřit a životnost disku otestovat.
Pokud byste chtěli zajít ještě dál, výkon procesoru, grafiky, RAM paměti i disku můžete otestovat. Je ale potřeba dobře se orientovat v klíčových parametrech jednotlivých komponent, a pak s naměřenými výsledky také umět pracovat a správně je interpretovat. Tento postup je proto vhodný spíše pro zkušenější uživatele.
Jakmile zjistíte, která z počítačových komponent je příčinou zpomalení systému, je dobré vyzkoušet jiné, méně radikální způsoby, jak zvýšit výkon PC. Ty se opět odvíjí od toho, o jakou komponentu se jedná. Berte přitom na vědomí, že stolní a přenosné počítače se v mnoha ohledech liší. V případě, že nevlastníte stolní počítač, mrkněte na článek o upgrade notebooku.
V případě CPU se nejdříve vyplatí zkontrolovat, zda není problémem tzv. thermal throttling - tedy ochrana procesoru snižující automaticky výkon při příliš vysoké teplotě. Pokud se prokáže, že to je důvodem poklesu výkonu, může pomoci přepastování procesoru (tedy výměna teplovodivé pasty mezi CPU a chladičem).
Dalším účinným řešením může být výměna chladiče procesoru – zejména v případě, kdy používáte chladič dodávaný v balení s CPU. Ty totiž nemívají takovou chladicí kapacitu jako samostatně prodávané modely kombinující velký pasivní chladič s ventilátory.
Prvním krokem je však vždy zjištění teploty CPU v klidu a pod zátěží. To vám pomůže ověřit, zda k omezení výkonu procesoru nedochází právě kvůli přehřívání.
Pokud teploty problémem nejsou a vaše chlazení je dostatečně kvalitní, eventuálně můžete pro zvýšení výkonu přistoupit i k přetaktování procesoru. Tím navýšíte jeho taktovací frekvenci nad výchozí hodnoty a vyždímáte z něho maximum výkonu. Rozumný předpoklad nárůstu výkonu po přetaktování je zhruba 10-20 %. U velmi starých procesorů takové navýšení výkonu však nemusí stačit. Současně platí, že ne všechny procesory lze přetaktovat.
Výkon operační paměti je v některých situacích možné zlepšit i bez fyzického rozšíření či výměny modulů. Základem je ověřit, zda jsou paměťové moduly správně zapojené pro tzv. dual channel, který zajišťuje vyšší propustnost dat.
V praxi to znamená zapojení modulů do správné dvojice slotů na základní desce. Nesprávné osazení může způsobit, že systém běží v méně výkonném single channel režimu, což negativně ovlivňuje výkon například při multitaskingu nebo práci s většími soubory.
Pro kontrolu si stáhněte a nainstalujte program CPU-Z. Po jeho spuštění klikněte na kartu Memory – v řádku Channel nesmí být napsáno „single“, ale "dual".
Dalším krokem ke zrychlení je aktivace XMP profilu (nebo EXPO v případě AMD). Tím se RAM nastaví na výrobcem deklarované nejvyšší frekvence a časování, které jsou často vyšší než výchozí nastavené hodnoty. Díky tomu zajistíte, že RAM využijete na maximum.
K tomuto nastavení je potřeba vstoupit do BIOSu, najít nastavení paměti a v něm zvolit některý z předpřipravených XMP profilů. Změny se projeví po jejich uložení, ukončení BIOSu a restartování počítače.
Uživatelé pracující s náročnějšími aplikacemi mohou rovněž optimalizovat nastavení virtuální paměti. Windows sice spravuje její velikost automaticky, ale ruční zásah může mít smysl ve specifických scénářích. V praxi jde o to, že na disku vyhradíte prostor, který bude v případě potřeby využit jako paměť RAM. To operačnímu systému umožní pracovat s větším paměťovým prostorem, než je fyzická kapacita RAM.
Když pak dojde k zaplnění RAM při náročné práci, systém automaticky přesune méně používané části dat na disk do připraveného souboru, čímž se místo v RAM uvolní pro jiná, aktuálně používaná data. Správná velikost a umístění této paměti, ideálně na rychlém SSD (HDD je výrazně pomalejší pro tyto účely), tak pomáhá stabilizovat výkon při vysokém zatížení.
Hlavním problémem je v této situaci, pokud je na disku málo volného místa. To negativně ovlivní využívání virtuální paměti na disku – systém by chtěl přesunout určité množství dat ze zahlcené RAM na disk, ale nemá kam, protože tam není místo, tudíž dojde k výraznému zpomalení celého systému.
Vedle toho nedostatek volného místa na disku negativně ovlivňuje i práci s dočasnými soubory či systémovou cache. Obecně se proto doporučuje ponechat na systémovém disku alespoň 20 % volného prostoru pro bezproblémový chod operačního systému a všech jeho služeb (u velkých disků může stačit 10 - 15 %).
V případě klasických HDD disků má na výkon vliv také fragmentace dat – ta prodlužuje dobu čtení a zápisu, zejména u větších souborů. Pravidelná defragmentace proto u HDD disků pomáhá zachovat plynulý přístup k datům. U SSD disků je naopak důležité, aby byla zapnutá funkce TRIM, která informuje disk, které bloky dat může bezpečně vymazat, a tím zajišťuje dlouhodobě vyšší výkon a delší životnost. SSD disky se defragmentovat nesmí, protože by se tím snížila jejich životnost.
Dále je rovněž vhodné ověřit, zda je SSD zapojen do správného slotu s plnou šířkou PCIe sběrnice (x4) – zejména u NVMe disků může použití pomalejšího rozhraní (x2) zásadně snížit přenosové rychlosti.
K tomu můžete použít program CrystalDiskInfo. Po jeho stažení a instalaci jej stačí otevřít, čímž se dostanete ke spoustě užitečných informací o vašem disku – mezi nimi právě i o funkci TRIM a šířce sběrnice. Pokud u sběrnice uvidíte hodnotu x2, bude potřeba vstoupit do BIOSu, najít nastavení příslušného M.2 slotu a nastavení upravit na x4. Ne vždy však BIOS změnu umožňuje.
I u grafiky lze v některých případech dosáhnout vyššího výkonu bez její výměny. Prvním krokem může být přepastování grafické karty – tedy výměna teplovodivé pasty (u moderních karet termální podložky) mezi GPU a chladičem (obzvlášť u starších karet). Pokud totiž dochází k přehřívání, karta automaticky snižuje svůj takt, což má přímý dopad na výkon v aplikacích využívajících akceleraci přes GPU.
Další možností je přetaktování grafické karty, které může přinést několik procent výkonu navíc (většinou však jen cca 5-10 %). Moderní nástroje umožňují bezpečné ladění výkonu i řízení ventilátorů. Je však důležité počítat s tím, že přetaktování zvyšuje spotřebu i produkci tepla, a tedy klade vyšší nároky na chlazení i stabilitu systému. Reálný přínos 5–10% nárůstu výkonu může být v určitých situacích znatelný - například při práci s grafickými daty nebo ve vizuálně náročných aplikacích. Přetaktování však často bývá omezeno BIOSem.
Pokud ze svých komponent už ždímáte maximum výkonu skrze optimální zapojení a nastavení, můžete zkusit výkon zvýšit také optimalizací softwaru. Jako základ se nabízí vyčištění nepotřebných souborů, omezení programů spouštěných při startu počítače a odinstalace nepoužívaných aplikací.
V případě nestabilního systému může pomoci také reinstalace operačního systému (případně čistá reinstalace s uchováním dat). Nakonec pak nebude od věci ani kontrola počítače na přítomnost virů. Zavirovaný počítač je často zpomalený a nepracuje tak, jak by měl. To se po odstranění případného malwaru nebo spywaru samozřejmě výrazně zlepší.
Očekávání zvýšení výkonu při upgradu PC závisí na tom, kterou komponentu měníte a jak starý byl původní hardware. Cílem by však vždy mělo být odstranit tzv. úzké hrdlo (bottleneck), které brzdí celý systém, aby byla změna poznat. Vzhledem k tomu, že zlepšení se velmi liší podle konkrétní konfigurace, je třeba brát níže uvedené jen jako orientační odhad.
Toto je v podstatě nejčastější a nejefektivnější upgrade pro starší počítače. Rychlost čtení/zápisu na disk je u HDD cca 80–150 MB/s, u SATA SSD cca 500–550 MB/s, u NVMe SSD PCIe 3.0 cca 3 000–3 500 MB/s, u PCIe 4.0 až 7 000 MB/s a u PCIe 5.0 až 12 000 MB/s. Reálné zrychlení systému je však více dáno nižší latencí (0,1 ms u SSD vs 10–20 ms u HDD) než rychlostí čtení/zápisu. Proto je také více poznat přechod z HDD na SSD než v případě přechodu ze SATA SSD na novější NVMe SSD.
Pocit ze zrychlení bude u výměny HDD za SSD ze všech upgradů komponent nejvyšší. Odezva systému bude po upgrade okamžitá. Značně se zrychlí načítání operačního systému i programů. Významně se také zkrátí doba potřebná k přesunu větších souborů i většího množství malých souborů.
Přidání dalšího modulu paměti či nahrazení stávajícího za jiný s větší kapacitou je druhý nejčastější upgrade. Čím menší paměť máte, tím větší změnu pocítíte. Zvýšení ze 4 GB na 8 GB či z 8 GB na 16 GB bude znatelné. Menší rozdíl pak zaznamenáte u zvýšení z 16 GB na 32 GB, a to pouze u náročných úloh (např. při editaci videa).
Také rychlost RAM (MHz, latence, zapojení dvou modulů v dual channel místo jednoho v single channel) může ovlivnit výkon, což platí zejména u integrovaných grafik. Pocit ze zrychlení bude největší u plynulosti při více otevřených oknech v prohlížeči a programech (zejména v případě, že současný počítač dosud dosahoval plného vytížení paměti).
U CPU bude upgrade dávat smysl v případě, že je dlouhodobě plně vytížený (a jiné možnosti snížení zátěže už byly vyčerpány). Nejjednodušší je zpravidla vyměnit např. Intel Core i3 za i5 nebo i7, které patří do stejné generace. Možnost osadit i procesor z novější generace je velmi vzácná. Procesory musí používat stejnou patici na základní desce a ta musí tento nový procesor podporovat. Také TDP a napájení procesoru musí být kompatibilní se stávající deskou a chladičem. Pokud tomu tak není, musí být vyměněna s procesorem i základní deska.
Pocitové zvýšení výkonu bude mírné až znatelné. Rozdíl bude dán zejména vyšším počtem jader/vláken CPU, vyššími pracovními frekvencemi nebo větší vyrovnávací pamětí (L3 Cache). Tento upgrade pomůže hlavně v multi-vláknových (multi-core) úlohách (renderování, kompilace, náročný multitasking).
Další z typů upgradu, které se často obejdou i bez výměny základní desky, spočívá ve fyzické náhradě karty ve slotu PCIe. U GPU bude upgrade dávat smysl v těch případech, kdy potřebujete výrazně zvýšit výkon v graficky náročných aplikacích (CAD, 3D modelování, video editory) nebo pokud vaše stávající karta neobsahuje potřebné hardwarové akcelerátory (např. CUDA u NVIDIA pro renderování).
Pocitové zrychlení bude významné, a to zejména při využití funkcí jako je hardwarová akcelerace (např. NVIDIA CUDA nebo AMD OpenCL), které umí extrémně zrychlit rendering, kompilaci nebo simulace. Naopak pro běžnou kancelářskou práci je dopad výměny GPU minimální.
Nesmí se však stát, že bude grafickou kartu brzdit slabý procesor, na který bude muset při práci čekat. Také PCIe sloty jsou sice zpětně kompatibilní, ale starší desky s PCIe 2.0 mohou mírně limitovat špičkové karty. Výkon GPU pak může omezovat i napájecí zdroj kvůli nedostatečnému výkonu ve Wattech nebo chybějícím konektorům PCIe 8-pin.
Aby bylo možné přínos upgradu objektivně posoudit, doporučuje se provést test výkonu před i po výměně komponent. K tomu slouží nástroje jako Cinebench 2024, AIDA64 či CrystalDiskMark, které umí změřit výkon CPU, disku, paměti i grafické karty. Výsledky pak můžete snadno porovnat a získat tak konkrétní data o zlepšení.
Než se pustíte do výměny jednotlivých částí počítače, je důležité vědět, jak správně postupovat. Každá komponenta vyžaduje trochu jiný přístup, ale vždy platí, že pečlivá příprava předejde problémům. Podívejme se tedy na to, jak v jednotlivých případech k výměně přistoupit.
Upgrade RAM je zřejmě nejjednodušší výměnou PC komponenty, přesto však vyžaduje pečlivou přípravu. Ještě před nákupem je potřeba ověřit maximální kapacitu, typ a frekvenci paměti, kterou váš počítač podporuje. To primárně udává základní deska počítače. Prvním krokem proto vždy bude zjistit, jaký model základní desky v PC máte.
Jakmile budete vědět, jaká je značka a model vaší desky, bude potřeba vyhledat oficiální stránky jejího výrobce a tam všechny potřebné parametry ověřit. Pojďme si uvést příklad – zjistili jste, že v PC máte základní desku X870E AORUS Master, jejímž výrobcem je Gigabyte.
Jakmile si na jejich stránkách dohledáte specifikaci tohoto modelu, zjistíte, že deska má pro RAM 4 sloty, do kterých můžete vložit paměti typu DDR5 s maximální frekvencí 8 600 MT/s a maximální kapacitou 64 GB na modul (celkem tedy 256 GB RAM), a podporuje také zapojení do dual channelu či AMD EXPO a Intel XMP profily pro nejlepší možný výkon zapojených pamětí. Stejným způsobem pak budete postupovat i u jakékoli jiné značky desky – akorát je potřeba vyhledat si správné oficiální stránky.
Dalším krokem je zjistit, zda máte v PC pro RAM paměť volný slot. To lze udělat velmi jednoduše přes Správce úloh. Otevřete jej zmáčknutím Ctrl + Alt + Del, klikněte na kartu Výkon a poté na kartu Paměť. V dolní části obrazovky v sekci Použité sloty uvidíte, kolik jich v PC máte a kolik z nich je již obsazených. Z našeho příkladu je tedy patrné, že zabrané jsou oba sloty a volné místo není. I tak by však stále RAM upgradovat šlo – nikoli pouhým přidáním modulů, ale výměnou 2 starých modulů za nové a výkonnější.
Jestliže máte volný slot a víte, jaké jsou maximální podporované parametry, můžete přistoupit k výběru nového RAM modulu a navýšení paměti. K již existujícím modulům, které v PC zůstanou i po upgradu, je vždy nejlepší vybrat identický nový modul či moduly. Stejné by přitom měly být nejen hodnoty kapacity a frekvence, ale také časování. Ideální volbu proto vždy představuje vybrat identický modul, jaký už v PC máte, a přidat jej k těm stávajícím.
Více podrobností o problematice najdete v článku Jak vybrat RAM paměť do stolního PC.
Jestliže byste chtěli mít při výběru „volné ruce“, pak bude potřeba starou RAM z PC odstranit a osadit výhradně nové moduly. Takto si budete moci vybrat z větších kapacit i vyšších frekvencí, než měly vaše staré moduly (stále však nezapomeňte na horní limit, který udává deska maximálními podporovanými hodnotami).
Při výměně modulů pak nezapomeňte na to, ať jsou zapojeny do správných slotů pro dosažení dual channel zapojení. Pokud výrobce odlišil sloty barevně, vložíte paměťové moduly do slotů stejné barvy. Např. v případě základních desek se 4 sloty bývá typické zapojení 2 paměťových modulů v 1. a 3. či v 2. a 4. slotu. Nejlepší je se vždy podívat do manuálu vaší základní desky.
Pokud stále v PC používáte pro některá data klasický pevný disk, výměna HDD za SSD je tím nejlepším, co pro zvýšení výkonu vašeho PC můžete udělat. Pokud totiž tato data přemístíte na SSD disk, budete k nim mít mnohem rychlejší přístup, což zrychlí chod celého vašeho systému. To platí zejména v případě, že je váš systémový disk HDD.
Kompatibilní SSD disk je potřeba vybrat podle toho, jaký konektor je pro něj dostupný ve vašem počítači. Pokud máte na desce k dispozici volný M.2 slot, nejdříve zjistěte, zda se jedná o M.2 NVMe slot (pravděpodobnější varianta), nebo pouze o M.2 SATA (starší a pomalejší verze). Toto opět snadno zjistíte z technických specifikací základní desky. Podle toho je pak třeba vybrat i odpovídající typ SSD disku. Velkou výhodou zapojení SSD disku do M.2 konektoru na základní desce je, že jej do konektoru stačí jednoduše zasunout a poté zajistit.
Pokud už máte všechny M.2 konektory na desce obsazené, stále je možné připojit i další SSD disk, ale už pouze v 2,5“ formátu a přes rozhraní SATA, které je pomalejší (základní desky ale mívají hned několik SATA konektorů). Takový SSD disk se instaluje složitěji – nejdříve je potřeba mu najít místo (buď jej umístit do volné šachty v PC skříni, nebo mu najít jiné vhodné umístění), a poté jej připojit jak datovým SATA kabelem k desce, tak napájecím SATA kabelem ke zdroji (ten bývá součástí zdroje).
Před jakýmkoliv zásahem do úložiště počítače si nezapomeňte pečlivě zálohovat všechna důležitá data. Jakmile pak do PC připojíte nový SSD disk, využijte klonování disku, které umožní vše včetně operačního systému a programů přenést na nový disk.
Výměna grafické karty začíná výběrem vhodného modelu, který bude kompatibilní se zbytkem vaší PC sestavy. Základem jsou rozměry – nové výkonné grafiky mohou být dost vysoké a mohou zabírat hned několik slotů, je proto nutné zkontrolovat, zda se do skříně fyzicky vejdou a nedojde při tom ke kolizi s chladičem procesoru.
Dále je důležitá kompatibilita grafiky s PCIe x16 slotem na desce, do kterého jí budete zapojovat. V současnosti jsou nejčastějšími PCIe verzemi PCIe 4.0 a 5.0. Ty mezi sebou sice jsou zpětně kompatibilní, takže novou kartu s PCIe 5.0 do staršího PCIe 4.0 slotu vždy zapojíte, dojde ale k mírnému poklesu výkonu karty. Ideální proto je, když grafika i PCIe x16 slot na desce podporují stejnou generaci tohoto rozhraní.
Novou grafickou kartu nelze vybírat nahodile – výkonnostně by měla odpovídat procesoru. Ke slabšímu procesoru nemůžete nainstalovat extrémně výkonnou grafiku, protože by vznikl CPU bottleneck. To je situace, ve které by pomalý procesor nedokázal v jedné chvíli zpracovat tolik instrukcí, aby grafika pracovala naplno, což by vedlo ke snížení výkonu celé sestavy.
Je tedy důležité, aby nová grafická karta pocházela ze stejné výkonnostní kategorie jako procesor, který v PC máte (to si můžete ověřit pomocí nástrojů typu Bottleneck Calculator). Pokud byste přesto chtěli instalovat mnohem výkonnější grafiku, museli byste současně s ní vyměnit za výkonnější model i procesor (za předpokladu, že by vám to socket základní desky umožnil).
Aby bylo správně vyřešeno napájení grafické karty, je potřeba pohlídat také její kompatibilitu se zdrojem. Základem je jejich propojení – ujistěte se proto, že zdroj má v závislosti na konkrétním modelu karty buď dostatečný počet 8pinových PCIe konektorů, nebo novější a výkonnější 12VHPWR konektor. V případě potřeby sice stále můžete použít redukci, kvalita napájení ale může být limitujícím faktorem (více o problematice připojení napájení grafiky najdete v našem minulém článku).
Vedle toho však musí odpovídat také výkon zdroje. Nová a výkonnější karta může mít i vyšší nároky na napájení, proto je potřeba pohlídat, aby ji váš zdroj utáhl, a přitom mu stále zůstala alespoň 100W rezerva nad rámec výkonu celé PC sestavy. Pokud naopak zjistíte, že po přidání nové karty s vyšší spotřebou je celková spotřeba sestavy vyšší než výkon stávajícího zdroje, spolu s upgradem grafiky budete muset i vybrat zdroj s vyšším výkonem.
Jak zvolit konkrétní model karty se dozvíte v článku Jak vybrat grafickou kartu pro stolní počítač. Nezapomeňte si také srovnat značky a zjistit, zda je pro vás lepší čip AMD nebo NVIDIA.
Výměna procesoru může výrazně navýšit celkový výkon PC, avšak kamenem úrazu je v jejím případě socket (patice) procesoru, který se nachází na základní desce – od jeho generace se odvíjí, jaký model CPU můžete do vašeho PC použít. Patice značek AMD a Intel, a dokonce ani generací v rámci jedné značky, nejsou mezi sebou kompatibilní. Pokud tedy v PC máte starší patici AM4 (AMD) nebo LGA 1200 (Intel), nemůžete pro ni vybírat z nejnovějších modelů procesorů, které vyžadují novější generace patic AM5 a LGA 1700 či 1851.
Nicméně vždy se můžete pokusit vybrat výkonnější procesor v rámci vašeho socketu. Pokud máte AM4, s ním jsou kompatibilní například procesory Ryzen 3000, 4000 a 5000. S AM5 pak můžete vybírat od Ryzenů 7000 k novějším - 8000 a 9000.
Pokud má vaše deska patici pro CPU od Intelu, výběr je ještě omezenější. Do LGA 1200 můžete nainstalovat buď CPU Comet Lake (10. generaci) nebo Rocket Lake (11. generaci). Do LGA 1700 namontujete Alder Lake (12. generaci), Raptor Lake (13. generaci) nebo Raptor Lake Refresh (14. generaci). Nejnovější patice LGA 1851, která přišla v roce 2024, je pak určená pro nejnovější generaci desktopových procesorů od Intelu s označením Arrow Lake (značí se jako Core Ultra 200).
Více se problematice volby správného modelu věnujeme v článku Jak vybrat procesor do stolního PC. Srovnání dvou hlavních výrobců pak najdete v článku AMD vs Intel.
Pokud byste chtěli provést upgrade na výkonnější procesor s novějším socketem, bylo by tedy nutné současně měnit i základní desku. S tím se pak často pojí také výměna RAM modulů, protože nové platformy mohou podporovat pouze DDR5 paměti. V takovém případě se tedy z upgradu CPU stává částečná přestavba celé sestavy.
Je proto vhodné zvážit, zda má výměna procesoru ekonomický smysl – pokud by vyžadovala výměnu více klíčových komponent, může být výhodnější zvažovat rovnou nákup nového PC. Upgrade samotného CPU má proto smysl zejména tehdy, pokud je možné v rámci existující desky přejít na vyšší model (např. z Intel i5 na i9 nebo z Ryzenu 5 na 9 v rámci stejné nebo kompatibilní generace), a tím výrazně posílit výkon bez dalších investic.
Upgrade počítače přestává dávat smysl ve chvíli, kdy je většina klíčových komponent zastaralá a jejich výměna by vyžadovala zásah do celé sestavy – včetně základní desky a zdroje. Typicky jde o situace, kdy máte starý socket procesoru, starší model základní desky, DDR3 paměti a grafickou kartu, která nepodporuje aktuální technologie (např. hardwarovou akceleraci nových formátů).
V takovém případě je ekonomicky výhodnější pořídit novou hotovou sestavu, případně si z vybrat jednotlivé PC komponenty a nechat si sestavu smontovat – ta vám nabídne vyšší výkon, nižší spotřebu, delší podporu a moderní rozhraní (např. PCIe 4.0/5.0, USB-C, NVMe). Dílčí upgrade má smysl pouze tehdy, pokud lze v rámci existující platformy výrazně zlepšit výkon výměnou jedné nebo dvou komponent.
Během testování nového hardwaru se mohou vyskytnout různé problémy. Mezi nejčastější patří například nerozpoznání, nesprávná funkce, přehřívání či selhání hardwaru. Po instalaci proto zkontrolujte následující body.
Upgrade PC je výborný způsob, jak prodloužit jeho životnost, ušetřit za nový stroj a zároveň získat vyšší výkon tam, kde ho opravdu potřebujete. Než ale sáhnete po nové komponentě, vždy nejdřív zjistěte, co výkon skutečně brzdí – často pomůže i správné nastavení nebo základní optimalizace. Pokud se nakonec pro upgrade určité komponenty rozhodnete, primárně se zaměřte na její kompatibilitu se zbytkem sestavy a výkonnostní přínos, který vám může nabídnout. A nakonec nezapomeňte na to, že pokud je většina důležitých částí už zastaralá, možná bude na místě zvážit úplně novou sestavu.
Nákup nové tiskárny, notebooku, serveru a dalšího vybavení do kanceláře není jen otázkou technických parametrů. Každý podnikatel se logicky snaží o co nejvýhodnější nákup, ovšem již málo z nich tuší, jak se investice do nových zařízení promítnou do účetnictví. Číst celý článek
Každý notebook má svůj výkonový limit, který se s přibývajícím časem dříve či později projeví. V následujícím článku se podíváme, jak buď optimalizací systému a úpravou nastavení, nebo modernizací hardwaru výměnou některé z komponent výkon zvýšit. Číst celý článek
Má váš počítač problém s plynulostí práce či se spouštěním náročných aplikací? Možná není nutné hned investovat do nového stroje. Správně zvolený upgrade či úprava v nastavení komponent dokáže výkon systému mnohdy výrazně posunout. Číst celý článek
Mysleli jste si, že kybernetické útoky se týkají jen bank nebo nadnárodních korporací? To je častý mýtus. Útočníci si rádi vybírají malé a střední podniky, protože jejich zabezpečení bývá chabé. V tomto článku se podíváme na to, jak takovým útokům vzdorovat. Číst celý článek
Nejste si jistí, jestli váš počítač pracuje na plný výkon? Nebo se spíše potýkáte s pomalými reakcemi, přehříváním či omezeními při náročnější práci? V tomto článku se dozvíte, jak pomocí praktických testů zkontrolovat výkon jednotlivých komponent. Číst celý článek
Práce v kanceláři často vyžaduje soustředění i pohodlí – a správně zvolená sluchátka v tom mohou sehrát klíčovou roli. V článku se podíváme, podle čeho sluchátka do kanceláře vybírat, jaké funkce se opravdu vyplatí a čemu se naopak vyhnout. Číst celý článek
